pondělí 28. září 2009

Zavírání kaktusářské sezony v Chrudimi

Včera jsem se poprve v životě zůčastnila kaktusářské burzy.Ovšem ne jako nakupující,ale na druhé straně pultu,tedy stolu.Musím přiznat,že jsem coby plachý člověk z toho měla docela hrůzu.Ale naštěstí jsme sebou měli zdatnou posilu a to moji dceru.Takže když se ten můj kaktusář odebral do davu ulovit nějaký ten vzácný exemplář,docela jsme to tam ve dvou zvládaly.Ale jen do té doby než přišel nějaký cizinec a začal po nás požadovat informace v cizím jazyce.To nastaly chvíle,kdy jsme se začaly zběsile ohlížet po našem kaktusářovi aby si to šel vyřídit sám.Ne že by jeho jazykové znalosti byly na lepší úrovni než naše,ale přeci jen už má letité zkušenosti a dovede si poradit.Když se uličky mezi stoly už trochu uvolnily,tak jsem se i já odhodlala si celou burzu projít a podívat se co prodávají ostatní.A na příští rok už mám vytipované nějaké vychytávky,které by mohly přivést více zákazníků a tím přinést i větší výdělek.Typicky ženský pohled,že?Ale nejde jen o peníze,ale hlavně o to,že se člověk dostane mezi lidi,občas se objeví někdo koho už znám a na druhou stranu jsem zase poznala spoustu dalších,které jsem znala jen z vyprávění.
Odpoledne jsme si prohlédli skleníky u Pavlíčků v Chrudimi a poté se odebrali do kina na přednášky,na které se dceři vůbec nechtělo,ale nakonec to tam statečně přežila až do samého večera.Za odměnu vyinkasovala večer peníze,se kterými byla spokojena a za to že nakonec dostala o dvě stovky víc než jsme jí chtěli původně dát,slíbila,že i příště to vydrží i s přednáškami.
A tady vidíte jak to na takové burze vypadá.
A na závěr ještě jeden pohled ze skleníku od Pavlíčků

Na svatého Valentýna

 Tak nějak se událo, že na tento svátek, který jsem nikdy moc neuznávala, nám vyšlo výročí svatby. Já chtěla původně úplně jiné datum, ale t...