Lom Velká Amerika

Po vydatném obědě v Mořině, jsme popojeli kousek za obec, k vápencovému lomu Velká Amerika. V dnešním pošmourném počasí jsme se omezili jen na nahlédnutí do ,,jámy" od silnice. Lomy nejsou přístupné, ale vede okolo nich turistická stezka. A tak už dnes vím, že až se na Karlštejnsko vrátíme v nějakém příznivějším období, určitě si kolem místních lomů uděláme procházku.

Dnes se nám ale naskytla nečekaná podívaná. Už při příjezdu k parkovišti jsme viděli jak se z lomu vynořila helikoptéra a přelétavala nám opakovaně nad hlavami. U vyhlídky stála skupina lidí a sledovala zásah policejní helikoptéry. Já se ji přes jejich ramena snažila nad lomem vyfotit a ani jsem si přes hledáček nevšimla co vlastně fotím.

Snad se jednalo jen o cvičení.

Něco o lomech a mnohem hezčí fotky si můžete prohlédnout a přečíst třeba tady.

Karlštejn

Moje předsevzetí z přelomu roku, že každý měsíc pojedeme alespoň na jeden výlet, jsme pro měsíc únor splnili dnešní návštěvou Karlštejna. Zimní prohlídka se mi jevila jako zajímavá i příslibem absence davu turistů. Vyjeli jsme krátce po osmé hodině a na místě byli v deset. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a vydali se vzhůru do kopce na hrad. Opravdu jsme ulicí stoupali sami, jen pod hradem nás předjel kočár s turisty zachumlanými do dek. Myslím, že nám bylo líp, výstupem jsme se pěkně zahřáli .

Na hradě už pár turistů bylo a my jsme stihli prohlídku v češtině v jedenáct hodin. Ve skupině s námi bylo asi deset studentů z USA, kteří studují v Praze a takto se asi zdokonalují v češtině . Paní průvodkyně byla velice milá a průběžně se jich ptala jestli rozumí a výklad vedla hlavně k nim. Vznikla tak i jedna mile humorná situace, kdy paní vykládala o patronech českého národa v podobě svatých (Prokop, Václav, Ludmila...) a jeden z nich se zeptal jestli mezi ně patří i Masaryk .

A takhle to dnes na Karlštejně vypadalo.

Když jsme scházeli dolů k autu, tak už jsme potkávali větší či menší skupinky návštěvníků. A protože nám během prohlídky řádně vyhládlo, rozhodli jsme se zajet na oběd do Hlásné Třebáně do restaurace u Máni. Jenže ouha, parkoviště narvané a tak jsme zajeli až do Mořiny do hostince Na Růžku. Dobře jsme se najedli a za slušnou cenu v příjemném rodinném prostředí a pokračovali ještě k jedné místní atrakci. Ale o tom bude až další článek.

Nekonečná hra s fantazií

Nedávno jsem zaznamenala na některém blogu slovo fraktály a zjistila jsem, že si s programem na jejich tvoření pohrává vícero z vás. Neodolala jsem a taky si stáhla do počítače program a zkusila to. Zpočátku jsem vůbec nechápala jak někdo může dojít až k opravdu nádherným tvarům a ornamentům.Moje pokusy se odehrávaly jen na úrovni jakýchsi zmatených barevných čar, které se prolínaly v 3D prostoru a málokdy něco připomínaly. Ovšem když člověk zapojí fantazii, tak je schopen i v takových obrázcích lecos vidět.

Postupně jsem začala zkoušet co dělají různé funkce v programu. Nepřišla jsem ale na nic. Nikdy se vám totiž nepodaří zopakovat stejnou věc dvakrát. Každý pokus je originál, někdy stojí za to si výsledek snažení uložit, ale někdy ani dlouhé minuty hraní s trojúhelníky nevedou k ničemu, na co by se dalo koukat. Po prvních neúspěšných pokusech jsem si říkala, že tohle opravdu u mě nemá cenu rozvíjet a chtěla jsem program vymazat, ale pak mi to nedalo a po několika radách od jedné z Vás jsem ještě zkusila zabojovat. Neříkám, že jsem udělala bůhvíjaký pokrok, ale občas už se mi podaří obrázek bez těch nezkrocených čar okolo.

Na posledním obrázku je jakási kytice z dnešního rána a tím mám pro dnešek vyčerpáno, protože jsem se zařekla, že toto budu brát jen jako relax a pokud budu mít náladu, udělám si jen jeden fraktál denně. To kvůli spotřebě času .

Přeji Vám všem pěkný víkend a fraktálistkám hodně zdaru při tvoření