Úterý

Troufám si tvrdit, že městečko, ve kterém jsme se zastavili tentokrát, znáte všichni. No schválně- kdo z Vás ani jednou neviděl v televizi seriál Zdivočelá země? Právě mnohé scény v tomto seriálu byly natáčeny zde.

Naše zastavení bylo opravdu jen kratinké. Spočívalo v zastavení na liduprázdném náměstíčku, vystoupení mé osoby z auta, otočení se kolem své osy a pořízení několika snímků. Jsou opět díky počasí nic moc.

Poté jsme vyjeli kousek nad město a zastavili ještě u jednoho objektu.

Na stránkách města se můžete dočíst o jeho hluboké a bohaté historii. http://www.mesto-utery.cz/mesto-1/historie/

Je to město a není to město. Zhruba 300 stálých obyvatel by ukazovalo spíše na větší vesničku :-). Ale určitě stojí aspoň za malé zastavení.

Manětín

Městečko Manětín jsme navštívili v roce 2016 cestou do Mariánských Lázní. Byla to jedna z několika zastávek před cílem naší cesty, při kterých jsme hledali už dříve mnou zmiňované ,,kešky" , důležité cíle hry zvané Geocaching.

Západočeské město ležící severně od Plzně vás od první chvíle okouzlí množstvím barokních památek. Největší pozornost přitahuje terasově upravené náměstí se zámkem, kostel sv. Jana Křtitele, barokní měšťanské domy, sousoší Nejsvětější Trojice a hřbitovní kostel sv. Barbory. Tolik říká internet.

Vzhledem k tomu, že pršelo, jsme se zde dlouho nezdrželi. Prohlédli jsme si především zámek z obou stran a zámecký park.

Kam oko pohlédne, všude vidíte barokní prvky.

Jsem přesvědčena, že v Plzeňském kraji je spousta zajímavých míst, která stojí za návštěvu. Pro nás z východní oblasti Čech je to sice trochu z ruky, ale určitě se sem ještě v budoucnu podíváme. I krajina je tu nádherná.

Celá naše cesta byla deštivá a bude to vidět i na fotkách z další kratičké zastávky.

Jsem ráda, že jste se přišli podívat a doufám, že se u mě zastavíte i příště.

Šumavský podzim 2

Tak jsem tu se zbytkem fotek z podzimní Šumavy.

Kolem Novopeckého smyku se letos hodně kácelo.

Pár pohledů na kopečky při cestě zpátky.

Cestou jsme dvakrát prošli kolem pasoucího se skotu.

Možná už jste někdo slyšel, že se na Šumavě má stavět lanovka do Rakouska. Tak vězte, že je to právě tady.

A to už se blížíme ,,domů".

Dorazili jsme asi ve čtyři odpoledne, nikde nikdo a tak jsme si ohřáli jídlo, dojedli a za chvíli dorazili ostatní z poutě.Bohužel ten den byl poznamenaný jednou smutnou zprávou a tak nálada ten večer, kdy jsme slavili kamarádovy narozeniny, nebyla taková jaká by měla být. A tak přišly i výčitky na mojí adresu ohledně té pokažené srpnové dovolené. Můj měl narozeniny následující den. Měla jsem v plánu vyjet před polednem a zastavit se na oběd a na prohlídku v Krumlově. Jenže zase se to protáhlo až do odpoledne, takže opět z toho nebylo nic. Cesta nám totiž trvá čtyři hodiny, tak aby jsme dojeli včas domů. Tak a to je pro dnešek vše. Příště to bude o nějakých kytičkách a pak vás vezmu na moc pěkný výlet, který jsme si udělali tuto neděli.

Šumavský podzim

Dnes Vám přináším pár fotek z naší procházky 11.10. Ačkoli ostatní naplánovali na ten den pobyt na pouti, my jsme si prosadili svou a vydali se do přírody. Konečně jsem si odlovila dvě kešky v okolí, na které jsme se chystali už v létě. Bylo opravdu krásné počasí a tak nám ani nevadilo, že jsme nachodili asi osm kilometrů a zvlášť moje nohy, od června netrénované, se ozývaly.

Tohle je rybníček na konci obce, který jsem si vyfotila jako první. Už jsme tudy jeli mnohokrát na kole, ale člověku se nechce pořád zastavovat a tahat foťák z batohu.

Část cesty jsme šli lesem vedle silnice. Pořád ještě rostly houby, ale ty jsme nesbírali.

Pohled do dálky na Plechý, nejvyšší horu české části Šumavy

Tudy se blížíme k první kešce.

A pohled zpátky.

Daleká cesta před námi...

A tady už jsme u druhé kešky.Jakési zaniklé stavení.

Bývalá vojenská posádka. Vedle silnice teče Schwarzenberský kanál.

Nově založený sad uprostřed šumavských lesů.

Autoportrét :-)

A protože už těch fotek na jeden článek je nějak moc,tak jsem se právě rozhodla, že udělám ještě pokračování.

U nás je dnes slunečno a tak jdu prohnat sekačku, abych na zítra naplnila biopopelnici.

Po roce do Stožce

3.8. jsme si přivstali a kvůli panujícím vedrům jsme vyjeli hned ráno směr Šumava. Nebylo to moc platné,protože sluníčko hned jak vylezlo začalo pěkně připalovat. A tak jsme na místo po desaté hodině dorazili už značně uvaření.

Vezla jsem si sebou nové kolo a tak bylo potřeba ho vyzkoušet. Proto jsme hned po obědě vyrazili na první cykloprojížďku. Samozřejmě že cílem bylo odlovit zase nějaké kešky. Na rozjezd jsem vybrala celkem nenáročnou trasu a vydali jsme se po mírně zvlněné cyklostezce do Stožce. Už jsem myslím o této trase psala loni a tak vám možná některé fotky budou povědomé. Cestou tam jsme se zastavili jen u Studené Vltavy.

Cesta zpět nám trvala díky zastávkám na focení mnohem déle.

Kdyby nám nevolala kamarádka, kde jsme,že už na nás čekají pod pergolou s občerstvením, tak bych si na těch fotkách dala víc záležet a bylo by jich víc. Najeli jsme ten den jen asi 33km.

Na neděli jsem naplánovala celodenní vyjížďku opačným směrem. Cílem měla být jedna zátoka na pravém břehu Lipna. Jenže terén byl proti mému očekávání nesrovnatelně kopcovitější než ten sobotní a vedro a sluníčko na mém netrénovaném těle vykonalo své. Dva kilometry před cílem mi začalo být špatně a bolela mě hlava a navíc na ten den avízovali bouřky. Mraky, které se začaly objevovat, přispěly k tomu, že jsem další cestu vzdala. Vidina takové bouřky uprostřed šumavských lesů, kde se nemáte kam schovat, mi nedělala vůbec dobře. I ta cesta zpátky mi dala dost zabrat. A tak jsme ten den ujeli (zčásti ušli-do kopců) jen asi 42km. Další den už jsme jen odpočívali. Bouřka nakonec nepřišla, ale na ostatních územích republiky si prýpořádně zařádila, jak jsme se pak dozvídali.

A tak z naší neúspěšné výpravy aspoň jedna fotka kapličky, kterou jsme cestou potkali a pohled na kousek Lipna.