Uplynulý rok

- V únoru jsem skončila po 12,5 letech ve stávající firmě, která se stěhovala do sousedního kraje.

- V březnu jsem hned nastoupila do firmy, kterou mám asi 150 m od baráku. Než někam dojíždět, zvolila jsem tuhle možnost i když vzdálenost je asi jediná výhoda. Vlastně je ještě jedna a to, že jsem znala tu práci. Tahle firma totiž sídlila 6 km od nás a jezdila jsem do ní přes sedm let.

- Na jaře jsem se dozvěděla, že budu dvakrát babičkou. Pořád nic a najednou hned dvojitá nadílka

- V září jsme jeli k moři. Tedy letěli. Do Turecka na dvanáct dní. Maximálně jsme si to užili. Já po roce skoro na stejném místě a můj byl podruhé u moře asi po 40 letech .

- Taky jsem se po xx letech dočkala žádosti o ruku. I s prstýnkem .Následně donesl papíry z radnice k vyplnění i s termínem.

Skončily v šuplíku a zatím neproběhlo žádné plánování i když do termínu zbývá pár týdnů. Nemáme šaty, boty,

prstýnky...Tak nevím jestli vůbec něco proběhne .

- 1.11. se nám narodila první vnučka Anežka.

- 26.11. jsem nechala uspat naši fenku. Bylo jí víc jak 17,5 roku. Už se jen trápila a já s ní.

- 17.12. se nám po dlouhém čekání narodila druhá vnučka Verunka.

- Během roku jsme byli dvakrát v divadle a stihli jsme i několik koncertů našich oblíbených kapel.

- Na konec roku jsem si naplánovala ježdění s kočárky. Bohužel na mě skočily, asi někde v Praze nebo cestou vlakem, bacily. A tak jsem v sobotu zůstala ležet. No a v neděli jsem to ještě vylepšila. Na oné místnůstce se mi z ničeho nic zatmělo

před očima a probrala jsem se po neurčité době v leže na zemi. S boulí na čele a s příznaky vypovídajícími o otřesu

mozku. Po několika hodinách jsem se rozhodla, že se radši nechám prohlédnout doktorem a vyrazili jsme do nemocnice.

CT hlavy a rentgen krční páteře naštěstí nepotvrdily žádné větší poškození. Za to dnes ráno, když jsem se viděla v

zrcadle, jsem málem omdlela znovu. Nad očima se mi objevily pěkné červené monokly. Vypadám tak trochu jako zombie.

Tak to je vše na co jsem si s tím pochroumaným mozkem vzpomněla.

Přeji Vám všem do nového roku ať Vás nepotkají žádné karamboly, ať každá stránka knihy, kterou začneme zítra psát, má jen samá pozitivní slova. Zkrátka hodně zdraví, štěstí, klidu a pohody.

Po Vánocích

A už je zase po. Tolik příprav a nervů nás to stálo a těch pár dní uteklo jako voda v potoce. Pro někoho volno ještě pokračuje a někdo už holt musel naklusat zpět do práce. Jsem ten první případ a tak si to ještě doma užívám. Žádný spěch. Včera jsme byli na výletě v Praze a tak se nevařilo, tudíž jsem kačenu šoupla do trouby až dnes. K tomu bramborový knedlík a červené zelí na karamelu. Budeme to mít na dva dny, jsme na ni jen dva.

Vánoce jsme měli letos zase trochu jiné. Už před nima jsme totiž dostali dva nejkrásnější dárečky. V listopadu Anežku a týden před Štědrým dnem Verunku. A tak jsme na Štědrý den dopoledne dovezli dárky oběma rodinkám, u každé chvíli poseděli a vydali se domů připravit si štědrovečerní večeři pro nás dva.

Na Boží Hod počasí nic moc a tak jsme se váleli doma a odpoledne vyrazili na procházku kolem vesnice aby jsme vydali aspoň trochu kalorií.

Na Štěpána jsme sedli do vlaku a jeli se podívat na vánoční mumraj v Praze. O tom napíšu v příštím článku.

To jsou naše dárečky

Tak takové byly naše Vánoce.

Nejtěžší je rozhodnutí

Bylo jí u nás dobře...mi napsal večer syn, když už bylo po všem. Byla u nás od dubna 2010. To už jí bylo osm roků. Měli jsme už stejně starou Izinku. V té době jsem objevila Aukro a projížděla co se dá prodat a koupit. A tam jsem ji našla. Paní ji nabízela za 600 Kč. Za cenu očkování a ostříhání. Prý si ji vzala od známého zanedbanou a když ji dala do pořádku, tak si za dva týdny uvědomila, že ji nemůžou mít, protože...

Vzala jsem naši Izi na obhlídku sebou, ale ukázalo se, že si do oka nepadly. Proto jsem z obchodu chtěla vycouvat, ale paní mě přemlouvala ať si ji vezmeme, že si holky na sebe určitě zvyknou. No ukecala mě. Hned po příjezdu domů dala Izinka jasně najevo kdo je tady pánem. Časem se ale tak nějak sžily. Jedna si druhé nevšímala, a když náhodou došlo ke konfliktu, tak jsme to vždycky nějak vyřešili.

Asi po dvou měsících co byla Áďa u nás, se ozvala paní, že původní majitel by ji chtěl zpátky. Neuspěl. Už jsme si na ni zvykli a tak jsem řekla že ne. Že to není věc a nebudu ji znovu stresovat dalším přesunem. A tak zůstala u nás až do úterý.

Byla celkem zdravá, ale stáří ji dohnalo. Byla už ve stavu, že další měsíce života už by pro ni byly jen utrpení. Už teď to bylo celkem hrozný. Ale bojovala statečně a já pořád neměla odvahu za ni rozhodnout jestli další přežívání má smysl. Až v úterý, když jsem se vzbudila po noční a slyšela její naříkání když se nemohla zvednout ze země, jem si řekla, že tohle už nemá smysl.

Asi hodinu jsem držela v ruce telefon, než jsem se odhodlala zavolat paní doktorce na veterinu. Tak špatně, jak po tom co jsem to domluvila, mi už hodně dlouho nebylo. Když jsem ji pak na veterině držela a cítila jak rychle se toho trápení zbavila, došlo mi, že jsem se měla odhodlat už mnohem dřív.

Ale když to rozhodnutí je tak těžké.

Vážím si svých dětí

Jsem teď chvilku sama doma a hlavou se mi honí různé myšlenky. Myslím na svoji kamarádku z dětství, která se mi po dlouhých letech ozvala a začala mi telefonovat. Jsem ráda, že zavolá, ale zároveň je mi moc smutno z obsahu jejích telefonátů. Jsou to jen samé nářky na své dvě mladší děti a pláč. Neumíte si představit tu bezmoc, kdy mi pláče do telefonu a stěžuje si jak se k ní chovají a jaké s nimi má starosti. Co všechno jim obětovala než se narodily, co s nimi vytrpěla když rostly a nakonec s nimi zůstala po smrti manžela sama, když byly v nejhorším věku. Starala se jak nejlíp uměla aby měly všechno co ,,potřebovaly", ale asi nezvolila tu správnou cestu. Sama dnes přiznává, že jim neměla dopřávat vše o co si řekly. Peníze je zkazily natolik, že dnes se jí dostává jen výčitek a výhrůžek. Jsou sice věkem dospělé, ale ještě ,,studují" a jejich chování dospělosti neodpovídá.

Když tohle člověk slyší je vděčný za to, že se mu povedlo své děti slušně vychovat. Když mi dcera v týdnu psala, jestli se můžou v sobotu stavit, byla jsem ráda. Došlo mi, že to bude mít spojitost s dnešním svátkem maminek. Sice jsem dopoledne strávila na kaktusářské akci ve Dvoře Královém, ale s pohoštěním pro ně jsem si poradila cestou domů zastávkou v cukrárně.

Seděli jsme v obýváku a najednou se neplánovaně ve dveřích objevil syn, který jel z nějaké akce a vezl ještě kamaráda domů. Takže jen krátké zastavení s objetím a přáním, ale o to víc potěšilo, že bylo nečekané.

Vážím si toho, že moje děti na mě nezapomínají. Možná si uvědomují, že roky přibývají a nikdo tu nebudeme věčně. Přeji všem maminkám k dnešnímu svátku ty nejhodnější a nejpozornější děti jaké si jen umí představit

Vánoce

Jsou tu. Co víc napsat? Pro někoho budou šťastné a veselé, pro jiného smutné z různých důvodů. Každý rok to tak je. Někdo má Vánoce rád a těší se na ně dlouho dopředu a jiný by je nejraději zrušil anebo alespoň ignoroval.

Osobně je beru hlavně jako dny odpočinku. Letos se to sešlo tak, že už jsem dva týdny doma a tak jsem na přípravy měla dost času a klid. Akorát to těšení nebylo tak intenzivní, protože letos poprvé budeme na Štědrý den sami dva a tak to bude takové zvláštní. A navíc se dnes udály věci, které na náladě taky nepřidají. Ale myslím si, že dotyčný ve snaze zkazit nám Vánoce,si je zkazil hlavně sám sobě a možná i všem okolo sebe. No nic, ještě přidám pár fotek mojí adventní výzdoby a jdu se na ten ,,nejkrásnější" den v roce vyspat. A vy si letošní svátky užívejte jak jen nejlépe to půjde.

Vánoční

Přeji všem přátelům a návštěvníkům tohoto blogu krásné, v klidu a pohodě strávené vánoční svátky.

Fotokniha za recenzi

Před časem jsem si na blogu Helenky Liškové přečetla recenzi na fotoknihu od Saal Digital. A proto, když se mi naskytla příležitost, jsem se rozhodla si fotoknihu od této firmy taky vyzkoušet.

Vybrala jsem si fotoknihu ve formátu 21 x 28 cm, v tvrdé vazbě, s lesklým obalem a matnými vnitřními stránkami.

Byla to moje třetí fotokniha, kterou jsem tvořila. První dvě byly od jiné firmy a týkaly se cest do Mexika.

Pro tuto jsem vybrala fotografie kaktusů, které jsem nafotila u nás doma. Jen na titulce je fotka z Mexika s majitelem kaktusů.

Kniha přišla velice kvalitně zabalená a překvapila nás svojí tloušťkou. Hned jsme pochopili proč je tak silná, i když má jen šedesát stránek. Je totiž vytištěna na velice pevném kvalitním papíru, který na omak připomíná plast.

S pochopením programu na tvorbu fotoknihy jsem zpočátku měla trochu problémy, ale po vyzkoušení jsem nakonec zjistila, že je vlastně docela jednoduchý. I když jsem knihu tvořila na poslední chvíli a byla jsem trochu nervozní, že to nestihnu, nakonec jsem vše zvládla podle svých představ.

Co se týká ceny, asi bych si ji za normálních podmínek neobjednala. Ale protože jsem dostala kupon na 1200 Kč za napsání recenze, mohla jsem si tento luxus dovolit. Kniha mě i s poštovným vyšla na 283 Kč, což byla velice příjemná cena.

Pokud by firma Saal Digital přišla opět s výhodnou nabídkou, určitě bych zvažovala vytvoření další fotoknihy, protože kdo knihu zatím viděl, jen ji chválil.

Tak zase za jedenáct měsíců

Dnes jsem se rozhodla konečně odstrojit stromeček. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale kupodivu to byla záležitost asi deseti minut. Vůbec neopadával, ale jak jsem pohnula větvičkami, tak šlo jehličí dolů. Nejhorší bylo sundat z něho světýlka. Koupili jsme narychlo před Vánocema nová, protože loňská ne a ne najít. A co myslíte, na Štědrý den jsem je objevila. Měla jsem je přímo pod nosem, jen zapomenutá na místě, kam se běžně neukládají. Ta stará se klasicky omotávala, kdežto ta nová jsou spojená do jakési osmičky a už naaranžovat je na stromek byl oříšek.

Zbývá už jen mu pořát šťastnou cestu komínem. Tak sbohem stromečku.

Chtěli byste veterána ?

Můžu vám říct, že pokud bych nevěděla co s penězi a měla místo na garáže, tak bych si klidně jednoho pořídila a měla další koníček. Za poslední měsíc jsme ,,navštívili" dvě akce spojené s těmito nádhernými autíčky. K první jsme se jen připletli při cestě za jiným cílem a za druhou jsme se zcela cíleně vydali včera dopoledne do Přelouče, kde byl start a cíl 9.ročníku Rallye Železné hory. Do půl dvanácté byla na Masarykově náměstí výstava soutěžících i nesoutěžících vozů. A bylo se opravdu na co dívat. Jen to počasí, sluníčko pražilo o sto šest a tak obejít všechny exponáty bylo v tom vedru docela náročné. Ale zhlédli jsme všechny. A pokud chcete, podívejte se na pár fotek i vy. Jako správná žena jsem vám je rozdělila pěkně podle barev .

A ještě pár krasavců různých barev .

A své místo našly i motocykly.

Tak a to je pro dnešek všechno. Děkuju za návštěvu a přeju krásný zbytek léta.

Adventní pozdrav

Moji milí, začíná nám adventní čas a to je ta pravá chvíle, kdy by jsme měli zpomalit, udělat si čas sami pro sebe, ale hlavně taky pro přátelé a užít si co nejvíc tu krásnou předvánoční atmosféru. Proto jsem se rozhodla, že Vám napíšu aspoň pár slov jak to mám letos já.

Včera jsme si s dcerou dopřály den jen pro sebe a vydaly se na nákupy. Díky tomu, že se už definitivně odstěhovala, jsme spolu už hrozně dlouho nikde nebyly a včera jsem si uvědomila, jak mi tohle společné nakupování neskutečně chybí. Je to totiž tak jiné, než když jedete s mužem. Při těch holčičích nákupech si totiž můžete zajít bez výčitek svědomí i do těch ryze ženských obchodů, třeba se jen pokochat a nic si nekoupit.V klidu si všechno ,,očuchat" a třeba si uvědomit, že by jste jednou za život chtěly najít pod stromečkem nějakou luxusní ,,nepotřebnou" věc. Nebo si v klidu vyzkoušet x modelů kabátů aby jste zjistily, že ten který by vám opravdu vyhovoval si stejně nekoupíte, protože nemají vaši velikost.

A pak si zajdete do obchůdku, kde jste ještě nikdy nebyly a dopřejete si dobrou kávu a třeba i zákusek, posedíte,popovídáte a pak zjistíte, že jste se vlastně vydaly dokoupit dárky a ještě žádný nemáte.

Nakonec mám dárky nakoupené, pustila jsem se v klidu i do pečení cukroví, včera jsem se i přesto, že jsem byla dost uťapkaná zajela podívat na rozsvícení stromečku v našem parku a teď už mě čeká jen trochu (hodně) uklidit a těšit se na Vánoce. A mezitím si příští sobotu zajedeme teď už s mužem do vánočně vyzdobené Prahy do divadla a doufám,že ještě stihnu nějaké posezení s kamarádkami. Ten předvánoční čas přeci nemá být o spěchu a nervech, ale především o pohodě, klidu a radosti.

Užívejte si ho proto každá po svém a nenechte se uštvat dámy .

Růžový pozdrav

Zdravím všechny návštěvnice, případně i návštěvníky, kteří sem ještě zavítají a přeji všem krásný zbytek teplého víkendu, počasím již připomínající horké léto.

Zelená výměna

V červenci jsem se přihlásila do zelené výměny u Světlušky. Snažila jsem se abych balíček odeslala včas jak jsem slíbila a úplně jsem zapomněla vyfotit co jsem posílala.

A co přišlo mně? Dostala jsem tchýnin jazyk, trochu jinak barevný než mám, bylinku do polévky, ale nevím jak se jmenuje, a navrch ušitého ptáčka.

Za to vše děkuju ještě jednou Vendě.

Konec nicnedělání

Všechno jednou končí a mně dnešním dnem končí neschopenka a tím i týdny odpočinku a rekonvalescence. V rámci možností jsem si to náležitě užívala. Počasí mi docela přálo a tak jsem skoro všechny slunečné dny trávila venku a čas si krátila focením a háčkováním. Většinu jsem vám už ukazovala. Tak ještě další menší várka háčkování.

To ještě nejsou zdaleka poslední. Dva už jsem podarovala, a ostatní jedou se mnou na Šumavu. Snad se budou líbit i tam.

Jak to šlo, hodně času jsem taky trávila v kuchyni. Jahodové šílenství jste viděli a abych toho neměla málo, pustila jsem se do zavařování okurek. Tohle množství je patnáct kilo a bylo z toho myslím 37 sklenic. Hrála jsem si s tím dva dny. Opravdu hrála, protože mě nic nenutilo spěchat a taky mám hrnec kam se mi vejde jen pět sklenic.

Jeden víkend se nás sešlo dohromady s dětmi sedm a tak jsem vymyslela na páteční podvečer grilování a na sobotu sladký oběd. Tentokrát ve znamení borůvek. Kynuté knedlíky a lívance s borůvkovou zakysanou smetanou. Na talířích jsem je bohužel nevyfotila.

Další počin v kuchyni bylo naložení utopenců podle Jitky. Už od pondělí odpočívají v lednici a čekají na sobotní cestu :-)

A z kuchyně se ještě přesuneme na zahrádku, kde už konečně své místo našla nová hortenzie. Doufám, že se jí tam bude dařit. Já jsem tentokrát jen asistovala z lavičky .

Tak a to je z dnešní všehochuti vše. Mějte se hezky, já se jdu připravit na zítra do práce a taky si začnu balit tašku na dovču. A zítra možná dám ještě pár fotek ze zahrádky, pokud to stihnu.