Zázraky se dějí?

Vzpomínáte si, jak jsem na podzim psala o svém černém dnu, kdy jsem cestou do práce přišla o peněženku a mobil? I přes to, že ne všichni mají o naší policii dobré mínění , já ji musím pochválit. Z toho mála informací co jsem byla schopná jim tenkrát poskytnout, prostě dali dohromady nějaké stopy a pachatele vypátrali.Byla jsem vyrozuměna soudem, že byli tři. Modlila jsem se abych nemusela k soudu, ale na minulý týden jsem dostala předvolání k jednání s jedním z nich.Bylo to na desátou hodinu, já měla odpolední a tak by to nebyl žádný problém.Shodou okolností jsem byla na ten samý den objednaná na odběr krve.Jak jistě víte, tam se musí ráno na lačno. A když už jsem byla vyjetá z domu a mezi těmito dvěma událostmi jsem měla ještě časovou mezeru, rozhodla jsem se, že ještě zajdu ke svému lékaři , protože už jsem měla delší dobu nějaké zdravotní problémy a s každým dalším dnem jsem hledala důvod proč návštěvu lékaře ještě odložit. Pan doktor mě vyšetřil ,zeptal se mě jestli jsem něco jedla a řekl mi, že musím okamžitě do nemocnice. Na moje námitky , že musím ještě k soudu, mi řekl ,ať se rozhodnu sama co je pro mě důležitější. Jestli zdraví nebo nějaký soud.Po odchodu z ordinace jsem usilovně přemýšlela co a jak udělat.Ze všeho nejdřív jsem volala příteli jestli mě bude moci odvézt z nemocnice domů. Taky jsem musela zavolat do práce, že odpoledne nepřijdu, protože budu po narkóze. Té jsem se vždy bála jak čert kříže, protože jsem nikdy nebyla na žádné operaci a bála jsem se, že bych se nemusela probudit.Nakonec jsem si vzpomněla, že je doma syn a poprosila ho jestli by se mnou nejel on. Naše cesta vedla nejdříve do soudní budovy , kde jsem napsala a podala omluvu, že se jednání nezúčastním. Už tam jsem cítila, že mi je dost špatně, ale bylo to hlavně asi z hladu. Nevím, jestli bych to jednání vydržela.Každopádně když to jednání začínalo, já už pomalu uléhala v nemocnici a bylo mi všechno jedno. Z narkózy jsem se probrala a kupodivu mi ani nic nebylo.To ale není ten zázrak ,o kterém jsem chtěla psát.

Ten se konal až dnes. Přijela jsem z práce a ve schránce našla poukázku na peníze. Po bližším přezkoumání jsem zjistila, že mi je posílá jeden z aktérů toho říjnového incidentu a že to je skoro stejná částka, kterou jsem požadovala jako náhradu škody .V to, že ty peníze někdy uvidím, jsem vůbec nedoufala.

Srdíčko z lásky...mňam

Ačkoli mě valentýnský svátek nikdy moc nebral, moji nejbližší jsou asi jiného názoru a tak jsem včera dostala hned tři dárečky . Velkou (300g) čokoládu Milka, k tomu ještě jeden dárek,ale ten byl spíš z recese a možná o něm později napíšu.

Večer na mě v lednici čekalo toto srdíčko od dcery .Má teď praxi, tak je asi vyráběly holky do cukrárny a jedno mi koupila.

Bylo mňam.

Z mrazivé procházky

Dnes po obědě jsem se rozhodla, mráz nemráz, že půjdeme na procházku. Venku -8°C a tak jsme se patřičně nabalili a vyrazili. Už na dvoře mi byla zima. Cíl byl jednoznačný.Zatoužila jsem vyzkoušet co dokáže foťák koupený loni kvůli přítelově cestě do Mexika.

Sněhu u nás moc není a tak se nám šlo pěkně.Navíc pěkně svítilo sluníčko.V dálce jsme postupně viděli srnky,zajíce a zase srnky.

Na Labi plavala hejna divokých kachen

Labe je místy dost zamrzlé.To už dlouho nepamatuju.

Na ledě u břehu jsem objevila zajímavé útvary

A nakonec pár záběrů ze zamrzlé strouhy , nejvzdálenějšího bodu naší procházky . Doufala jsem, že tam pořídím nějaké zajímavé obrázky .

Sobotní smažení

Viróza už mě konečně se vším všudy opustila a tak mi už zbývá i trochu energie na realizování občasných nápadů. Sice mi to ještě trochu kazí únava z opětovného nevyspání, ale mám před sebou odpolední, tak to třeba některý den doženu.No a protože jsem nemohla spát ani na včerejšek, tak jsem ráno brzy vstala , zadělala v pekárně těsto na smažené vdolečky, než vykynulo uvařila hutnou bramboračku a před desátou už jsem měla i usmaženo. A protože jsem zadělala jen z půl kila mouky, udělala jsem ještě jednu várku těsta a místo klasických koblížků, které jsem původně zamýšlela udělat jsem vytvořila toto:

Po obědě jsem vymyslela, že pojedeme gratulovat.Svátek měla Božena a to je přítelova maminka. Cestou jsme se zastavili v Albertu pro kytičku. U vchodu byla z balónků Valentýnská výzdoba a za rohem nás odchytila dívka a dala nám ze dvou papírových karet vyloupnout srdce a za to jsme si mohli vybrat jednu ze tří čokolád. A když prý nakoupíme za víc než 500 Kč tak si můžeme ještě zatočit kolem štěstí. Taková útrata pro nás nebyla žádný problém, protože jsem nakoupila v akci prací prášek a maso a hned to naskočilo. Kolo štěstí se paní přede mnou točilo neuvěřitelně dlouho a tak jsem do něj jen ťukla, ale i tak jsme si na výhru počkali pár minut. A vyplatilo se!

A je to

Před časem jsem avízovala, že se chystáme pokácet naši borovici před vraty . Dnes nadešel její čas. Skrz korunu vedly dráty místního rozhlasu a když napadlo hodně sněhu, hrozilo že ohnuté větve dráty přetrhnou. Já bych její korunu možná jen prořezala, ale sousedce nejspíš vadilo spadané jehličí a šišky, které musela uklízet a tak sepsala žádost o skácení. Nedávno mi hlásila, že už je vydané povolení a že budou na úřadě radši, když si ji skácíme sami.

A tak jsme se do toho dnes po obědě dali.

Tohle je poslední fotka celého stromu.Bylo to nedávno,kdy tady padal za tuto zimu snad jediný sníh.Fotila jsem to proto,že padaly neuvěřitelně velké kusy sněhu.

A tady už jsou fotky z dnešní akce.

Syn odvezl chvojí na několika kárkách za vesnici, kde se pálí čarodějnice. Mě pak napadlo zkusit ho pálit na ohništi vzadu na dvorku. A takhle to chvílemi vypadalo. Naštěstí na nás nikdo nepřišel.

A je uklizeno

Konec týdne

Tento týden jsem měla odpolední. Naštěstí. Víkend jsem sice proležela, což přineslo pokles teplot, ale na druhou stranu se mi zastavila rýma a začala mě bolet hlava. Proto jsem proležela i většinu dopolední. Musela jsem dochodit měsíc abych nepřišla o dost peněz a přísahala si, že když mi nebude líp, půjdu prvního k doktorovi. Bylo mi o trochu líp a tak se doktor nekonal. Do práce jsem si vařila přes litr bylinkového čaje s medem a tak i díky němu jsem to tam nějak vydržela. Dnes jsme šli celá směna na ráno. Znamenalo to večer co nejdřív zalehnout a snažit se trochu vyspat. Dlouho jsem nemohla usnout, ale nakonec jsem přeci jen zabrala a trochu i spala. Ráno jsem kupodivu neměla problém se vstáváním. Při pohledu na teploměr mě zamrazilo. -19°C. Vzpomněla jsem si na předešlé ráno, kdy jsem si chtěla natočit vodu do konvice, otočila kohoutkem a nic. Voda nepovolila ani přes den a večer přítel zjistil, že je prasklé sklo na vodoměru, který máme v šachtě na zahrádce. Aby nedošlo k nějakému většímu maléru, rozmrazil v deset večer kohout a zavřel hlavní uzávěr co to šlo. Dnes volal na VAK a paní mu řekla, že to asi nebude nic vážného a aby prozkoumal jestli tam je nějaká jiná závada a počkal do pondělí až tam bude technik. Před spaním, když se chtěl napít ze zvyku otočil kohoutkem a světe div se, voda tekla. Takže ráno bude hledat kde je zakopaný pes.

Já jsem po příchodu z práce věděla, že budu až do večera sama doma a tak jsem zadělala na lívance, než vykynuly trochu poklidila, vyzkoušela jsem zároveň i nový vysavač a zjistila, že proti tomu přes dvacet let starému krámu je o poznání lehčí a úžasně tichý.

V osm se mi vrátila dcera z hor, kam včera odjela s kamarádem.Naštěstí celá, jen s naraženou zadnicí. Při posledním sjezdu se jí prý povedlo podle popisu dost ošklivě spadnout.Nejspíš to bylo na této sjezdovce-foto z internetu.

Venku je právě -17,2°C. Mě od rána píchá v uchu a zvečera mě opět začalo bolet v krku.

Přeji Vám krásný mrazivý víkend.