čtvrtek 24. dubna 2014

Asi si založím novou rubriku

Smějící se A ta se bude jmenovat...můj život s ještěrkamiSmějící se
Dnes dopoledne jsem šla sypat slimákům granule a opět jsem narazila na ještěráka.


Nadělala jsem spoustu fotek i zpředu,ale bohužel foťák zaostřil tělíčko,ale hlavičku ne.
Pak jsem šla otevřít fóliák a jen tak se podívala do rohu jestli se tam nehřeje samička. Lehává pořád na stejném místě. A byla tam i dnes.


A nakonec to nejlepší. Tohle malé ještěrčátko z druhého konce zahrádky bude asi taky samička. Jak byla malá je poznat ve srovnání s plošticí, která lezla opodál.

Intimní chvilky v přímém přenosu

Pssst, nerušit...Usmívající se











pondělí 14. dubna 2014

Zastavení pod třešní

Když jsme se včera vraceli domů, zastavili jsme u jednoho třešňového sadu. Chtěla jsem zkusit nějaké fotky, ale protože už do květů zapršelo, nebyly už sněhově bílé. Sad byl oplocený, ale jen naoko.
Cestu dovnitř jsem si hravě našla

A jsme uvnitř Usmívající se




Třešně, jako ostatně všechno, rozkvetly letos opravdu brzy. A tak mě napadlo, pod čím se na 1.máje budeme líbat Usmívající se, když pravděpodobně všechny třešně už budou odkvetlé. A tak já už to mám pro jistotu za sebou a to hned vedle téhle cestySmějící se

neděle 13. dubna 2014

Z dnešního ,,výletování"

Dnes ráno jsem měla v plánu zajet se podívat na trhy a koupit nějakou zeleninovou sadbu a myslela jsem si jestli neseženu fuchsie v multipacku do truhlíku. Při pohledu ven jsem si nejdřív myslela, že nikam nepojedeme, ale nakonec jsem si řekla, že to i přes ten déšť zkusíme. S fuchsiema jsem neuspěla. Měli jen velké a za ty jsem nechtěla utrácet. A taky bych je ten měsíc co by ještě musely být doma, neměla kam dát.
No, po obědě už nepršelo a tak mě napadlo, že by jsme se mohli ještě zajet podívat do Čáslavi do obou zahradních center. Fuchsie se taky nekonaly, orchidejím jsem pro nedostatek místa na parapetech odolala, ale měla jsem sebou oba foťáky a tak jsem to náležitě využila.
V Hortisu jsme se prošli hlavně venku kolem jezírka s barevnými rybami.

A prohlédli jsme si i všelijaké zahradní doplňky

Naproti u Starkla dnes končila jarní výstava. Letos jsem ji chtěla vynechat, ale jsem ráda, že jsem ji přeci jen viděla. I přes to, že spousta květů rododendronů a azalek už pomalu uvadala, bylo se na co dívat.
No posuďte.



A venku na oknech měli v truhlících moc pěkné modré macešky

Zbytek fotek si můžete prohlédnout v galerii

.

čtvrtek 10. dubna 2014

Rizoto z pohanky

Tenhle recept jsem našla na stránkách Lidovky.cz. Občas už nevím co vařit a taky to sem tam chce nějakou zdravější změnu.
Udělala jsem v receptu pár úprav. Nahradila jsem prsíčka vykostěnými stehny a nesmažila jsem na olivovém oleji,ale přidala jsem ho lžíci až do hotového jídla.
Pohankové rizoto podle Probio.cz
  • 250 g pohankových krup
  • 400 g kuřecích prsíček
  • 2 velké cibule
  • 2 stroužky česneku
  • zelenina (např. jarní cibulka, mrkev, hrášek, květák, brokolice,...)
  • olivový olej
  • mořská sůl
  • pepř
Pohanku důkladně propláchneme ve studené vodě. Na vaření používáme 1,5 dílu vody na 1 díl pohanky. Nikdy nesléváme, aby nedošlo ke ztrátě rutinu. Vaříme 2-3 minuty v osolené vodě a kapkou oleje a 30 minut necháme dojít. Nemícháme. Na pánvi na oleji osmahneme najemno nasekanou cibuli, přidáme na proužky nakrájená prsíčka, osolíme, opepříme a orestujeme. Přisypeme zeleninu, podlijeme vodou a dusíme 5-10 minut. Na závěr promícháme s pohankou, přidáme prolisovaný česnek a podáváme se zeleninovým salátem.

Já jsem použila brokolici, příště zas vyzkouším třeba hrášek a možná by nebyly špatné taky žampiony. Tak pokud se odhodláte přeju dobrou chuť.

To bude šitíčko

V půlce března jsem si konečně splnila sen a pořídila si nový šicí stroj. Ten zděděný už má nějakých 44 let, a už pomalu dosluhoval.Šít na něm už bylo pomalu za trest. A tak jsem všechno šití, co nebylo zrovna akutní, odkládala na neurčito. A tak se mi nahromadila hromada restů, která mi zabírá místo v ložnici. Jsou to převážně opravy a vyřazené staré věci, které mi je líto vyhodit a proto čekají na své další využití.
Dlouho jsem šmejdila po internetu a hledala, který stroj by byl pro mě nejlepší. Porovnávala jsem ceny a recenze a dokonce jsem se sebrala a jela najisto do Pardubic, že si už nějaký koupím v některém obchodním řetězci. Jenže to nebyla ta správná volba. Nabídka těchto míst je velmi sporá, protože šicí stroje vedou jen jako doplňkový sortiment. A tak jsem znovu zasedla k internetu a vsadila na jistotu.Tenhle krasavec byl v Top poptávce na prvním místě a tak jsem si malinko připlatila oproti původnímu záměru a objednala si ho. Přesvědčilo mě to, že má tříletou záruční dobu a pokud bude náhodou potřebovat opravu, nemusím se s ním nikam tahat. Stačí zavolat,odvezou,opraví a zase mi ho přivezou zpět.
Tak tohle je on.

První výtvor na něm bylo prostírání na stůl z další látky, kterou jsem si objednala před časem. Hlavně jsem se s ním potřebovala seznámit a tak jsem zvolila to nejjednodušší rovné šití. Látka pěkně držela zažehlení a tak jsem nemusela ani stehovat. Trochu mi trvalo než jsem přišla na to jak vyladit stehy a hlavně si zvyknout, že patku musím zvedat pravou rukou a ne levou jak jsem byla zvyklá u mojí staré Veritasky. Úplně unešená jsem byla jednoduchostí natahování nitě.

Zatím druhou a poslední věc, kterou jsem šila, byly minulý týden závěsy na okno z látky, která je na fotce u stroje. Nebyly pro mě, ale látka se mi líbila.
Tak se mějte hezky a já jdu štrachat do té hromady restů Mrkající

Futrálky

Já vím, že bych to sem ani neměla dávat, protože kam se hrabu na všechno to krásné tvoření, které vidím u vás ostatních. Ale i tak mám radost z toho, že jsem se dokopala zase po čase něco vytvořit ze zbytků vlny háčkem.
Když jsem ležela na začátku března doma s virózou, udělala jsem si po chvilkách nové pouzdro na mobil.

Stejným způsobem jsem ušmodrchala pouzdro na čtečku knih pro dceru. Dělala jsem ho s radostí, protože mě o něj sama poprosila. A to je co říct, protože ona ruční práce moc neuznává. Vlastně je to takové pouzdro na pouzdro. Koupila si na ní totiž koženkové a nechtěla aby se jí při převážení v batohu nepoškrábalo.



Docela mě to bavilo a tak přemýšlím co bych ještě obalila Usmívající se. Materiálu mám ještě dost Smějící se.

pondělí 7. dubna 2014

Po víkendu

Mám týden nuceného volna .Nejsou zakázky Zamračený.Že by mi to tedy vadilo se říct nedá, ale na penězích to bude dost poznat.Ale na druhou stranu muž konečně začal po sedmi měsících opět pracovat, tak se to trochu vyrovná.Není to sice žádná sláva, ale lepší něco než nic.
No ale teď zpátky k víkendu. Vidina celého volného týdne mi umožnila dopřát si o víkendu trochu více odpočinku než jindy. Ne že bych se celé dny flákala, ale nemusela jsem nikam spěchat a bylo to příjemné. Taky proto, že se mi opět vrátily mé staré potíže se žaludkem. A tak jsem si v sobotu dopřála i odpolední ležing Usmívající se. Počasí stejně nelákalo ven, bylo celý den zataženo a pošmourno. Včera už se ukázalo sluníčko a venku bylo celkem příjemně. A tak jsem odpoledne zasadila jiřinky a pak se usadila na lavičce s háčkem a klubíčkem. A když už začínalo být chladněji udělala jsem pár snímků a šupajdila domů.



Sedmikrásek jsme měli na dvoře do soboty úplný lán.Teď už jsou posekané.

Kaktusy už pomalu zaplňují stoly . Ty ,,zachráněné" z vyhořelého skleníku bohužel nepřežily a putovaly v pytlích do kontejneru Plačící

Na tyhle květy se moc těším až rozkvetou

A obrázek bergenie na konec.

Přeji vám všem hezký slunečný týden a jdu zase něco pracovat. Venku je krásně, takže věšet prádlo a pak zase něco sázet na záhonek Usmívající se. A pak žehlit, vařit a večer zase nějaké šmodrchání Mrkající. Mějte se krásně.

Na svatého Valentýna

 Tak nějak se událo, že na tento svátek, který jsem nikdy moc neuznávala, nám vyšlo výročí svatby. Já chtěla původně úplně jiné datum, ale t...