Kočička

Tyhle dva raubíře jsme si vzali někdy začátkem prázdnin .Jak skončili se můžeme jen domnívat, ale myslíme si svorně, že sousedovic psi se o ně postarali. Nejdřív zmizel černý. Byla to sobota a u sousedů probíhala oslava. Kocouři běhali po dvoře (nikdy tam nebyli sami) a najednou někam zmizeli. Když jsme je začali hledat, zaslechli jsme mňoukání za neprůhledným plotem. Na zavolání nepřišli, ale za chvíli nám rezatý přistál nad hlavama do větví jabloně, kde se zachytil. Poslala jsem syna aby se šel zeptat i na druhého, ale ten prý běžel kamsi do ulice. Ptali jsme se po sousedech, ale nikdo ho neviděl. A tak nám zůstal jen zrzounek. Jenže situace se opakovala. Tou samou cestou tam vlezl ještě jednou. Nějak jsem si toho nevšimla a štěkání sousedova (bratrova) psa jsem nevěnovala pozornost. Myslela jsem, že štěká na ježka. Až když jsme zaslechli bolestné zamňoukání, bylo nám jasné co se stalo. Přesto za nějakou chvíli se kocourek celý uslimtaný a pomačkaný připlazil na dvorek. Doma už jen ležel a vypadalo to, že se rána nedožije. Ale vylízal se z toho a už si dával sakra pozor za který plot leze. Když přijela k sousedům malá čtyřletá vnučka chodil si s ní hrát. A pak najednou zase nepřišel.Už definitivně.A tak nám zůstalo jen pár fotek a vzpomínky na malé uličníky .Přesto i nadále dcera stále mluvila o novém koťátku.

Dneska jsme se jely podívat na trhy . Chtěla jsem koupit novou stličku ke kamnům a dcera se chtěla vrátit s kotětem. Koťata tam byla jen dvě. Na první pohled vypadala docela obyčejně. Jedno bylo zbarvené jako ten náš ztracený zrzounek a druhé bylo bílé s béžovými fleky .Obě kočičky .Zvítězila béžová.Slečna za ní chtěla 200Kč a tak jsem se zeptala co je to za rasu.Prý evropský bobtail. Nikde na internetu jsem však tento výraz nenašla a tak jsme usoudily ,že jsme se přeslechly a že by to mohl být bobtail, ale kurilský. Jediné co nás mate je to, že má kočička dlouhý ocásek.Tak nevím,uvidíme co z ní vyroste.A ono je to nakonec jedno. Tohle už bude kočka opravdu domácí. Zabydlela se u nás rychle,ale je velmi ostražitá vůči našim psům. Jakmile jsou v dohledu, nespustí z nich oči. Už teď je na ní vidět, že v sobě má něco vznešeného a tak nemohla dostat ani obyčejné jméno jako třeba Micka apod..Jmenuje se Cindy .

Labužník krok za krokem

Tenhle recept přinesla do práce kolegyně s tím, že je to moc dobré. A tak nastalo hromadné opisování. A diskuze o pečení. Holky , co ještě pečete? Tak jsem se zeptala jestli znají kuličkový moučník.Protože neznaly a nedovedly si moc představit výsledek, zkopírovala jsem recept u Ivanky i s obrázky a druhý den hromadně rozdala. To bylo nadšení, když viděly ty kuličky na plechu. Jsem zvědavá, jestli se některá pochlubí, že ho pekla. Já jsem se včera večer pustila do výše zmíněného ,,Labužníka".

Těsto:

200g polohrubé mouky

200g cukru krupice

4 vejce

1 dcl mléka

1 dcl oleje

1 polévková lžíce kakaa

1 prášek do pečiva

Na to:

5 středních jablek nastrouhaných nahrubo

150g ořechů hrubě nasekaných

Zalít:

2 vejce

100g cukru

1vanilkový cukr

1smetana na šlehání

Utřeme žloutky s cukrem a olejem,přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva a kakaem, mléko a nakonec sníh z bílků.

Těsto nalijeme na vymazaný a vysypaný plech a po celé ploše rozložíme strouhaná jablka a posypeme ořechy . Dáme do trouby na 200°C asi na 25 minut.

Mezi tím utřeme 2 vejce s cukrem do pěny a zašleháme smetanu.Toto nalijeme po 25 minutách na částečně upečený piškot a dopečeme dalších 15 minut. Můžeme ozdobit čokoládovou polevou.

Víkend

Přeji hezký nedělní večer.Už včera jsem chtěla napsat něco na blog, jenže už navečer jsem cítila, že to předsevzetí asi vezme za své.Měli jsme dnes posvícení a tak se děti včera rozhodly, že půjdou na posvícenskou zábavu.Dceři přijela kamarádka a tak vyrazili ve třech. No a já měla představu, že si sednu k počítači, otevřu si něco dobrého tekutého nebo si alespoň uvařím pečený čaj a napíšu vám pár řádků.Jenže jsem akorát stačila shlédnout ,, Muže na radnici " a jeden příběh z Bakalářů a pak když jsem se probudila se mi už do žádného psaní nechtělo.

Mám za sebou týden jen s dětmi a místo abych si odpočinula se snažím dohnat uklízecí resty a pak to takhle dopadá .

Ctěla jsem vám ukázat jaký dort pekla dcera do tomboly na zábavu. Objednala si ho sousedka coby pořadatelka a vybrala si jen tvar,zdobení nechala na dceři.

Ráno, když jsem se probudila, jsem zjistila, že nám zase trochu přimrzlo.Šla jsem pro něco ven a záhy jsem se vrátila pro foťák. Nebyla tak velká námraza, ale zkusila jsem pár snímků.

Po obědě jsem se dala do uklízení dvorku a zahrádky . Bylo teplo, ale sluníčko, které krásně svítilo dopoledne, se už schovalo.A protože bylo docela šero ,tak mě to táhlo víc domů.

No a nakonec jedna pozitivní zprávička. Týden čekám na nějakou zprávu z Mexika a dneska jsem se konečně dočkala. Na moje nové telefonní číslo mi volal kdosi neznámý. Byla to paní od pána co je s tím mým v Mexiku a vyřizovala, že je v pořádku.No co myslite? Vykašlal se na to aby si aktivoval rooming a tak jsme bez spojení. A ještě dva týdny budeme.

Prašule

Dneska ráno jsem si v ruce podržela těhle pár papírků. Někdo se s nimi možná setkává často,ale já měla tu čest se s nimi seznámit ,,naživo" poprve.A tak jsem si je pěkně prohlédla a zdokumentovala.Docela se mi líbily .

První poslové zimy

Myslím, že tyhle snímky nepotřebují komentář. Nejspíš to u vás vypadalo stejně.

I poslední tři obrázky jsou z včerejšího mrazivého rána na zahrádce

ČERNÝ DEN

Tenhle článeček bude asi trochu zmatený, protože i já jsem ještě v této chvíli kdy toto píši ve stresu a když si vzpomenu na dnešní ráno, tak se ještě teď celá klepu.Poslední dobou se na mě valí jen samé nepříjemnosti a starosti.Začalo to už 23.9. kdy šla dcera na běžnou zdravotní prohlídku k dětskému lékaři.Dostala doporučení na vyšetření k vyloučení nemoci, které se bojíme všichni.Následně se jí druhý den udělalo špatně a ve mně začaly hlodat černé myšlenky .Na zítřek jsme naplánovali domácí oslavu přítelových narozenin.Jen takovou malou pro celou jeho rodinu.Mělo by nás být i se dvěma prcky 18.Už představa jak se všichni vměstnáme do tak malého prostoru a starost aby bylo dost jídla a opačně aby se to co mám v plánu snědlo, mě stresuje natolik, že nemám vůbec žádnou energii a sílu jít něco dělat.Ale půjdu! Přinutím se,jen tohle dopíšu.

Dcera šla dnes na to vyšetření a potom jela do školy .Zapomněla jsem napsat,že všichni kromě syna proděláváme nějakou virózu,takže nám není dobře.Do toho si ještě včera začala stěžovat ,že ji bolí záda.To už jsem opravdu pochybovala, že do té školy pojede.Nejradši bych ji nasměrovala zpátky domů.Jenže má praxi a má si dodělat nějaké zákusky , které jsem si u nich na tu oslavu objednala.Řešily jsme jak je dopravit domů,ale nakonec jsem snížila počet a ona řekla,že to zvládne vlakem.Tak snad nedoveze jen drobky .

Já jsem si chtěla vzít na dnešek dovolenou,ale pak jsem si řekla,že to nějak zvládnu odpoledne a můžu dělat až do noci.Tak jsem ráno jako vždy vstala,vypila kafe,vzala kolo a jela do práce. Jezdím na poslední chvíli, takže už moc lidí nejezdí.V zatáčce v polích mezi dvěma vesnicemi jsem v protisměru potkala auto a jedno,které jelo za mnou přibrzdilo.Najednou jsem ucítila plácnutí po zadku až jsem překvapením vykřikla a v tu chvíli mi hlavou blesklo co je to za hloupý vtip.Leknutím jsem byla celá zkoprnělá takže jsem si stačila jen všimnout jakou mělo auto přibližně barvu (byla tma) a první dvě písmena z poznávací značky .Pak zhaslo světla ,nabralo rychlost a zmizelo za zatáčkou.Až v tu chvíli mě napadlo se otočit.Taška,kterou jsem měla v košíku na nosiči byla pryč.A s ní peněženka s platební kartou a mobil .V tu chvíli jsem se rozklepala a klepu se doteď.Co následovalo pak už nebudu popisovat,vydalo by to na další článek .Kolem desáté jsem odjížděla z policejní služebny a hned jsem se stavila na poště zažádat si o novou kartu.

Jo a tu dovolenou jsem si nakonec stejně vzala!Tak se jdu převlíknout a jdu se pustit do těch příprav .

PS:tenhle blog jsem nazvala Propohodu a chtěla jsem sem dávat jen věci s tím související.Tohle je snad první článek ,který nemá s pohodou co do činění.Tak se na mě nezlobte.Ale třeba si to přečte i někdo,kdo vozí tašku stejně jako já a vezme si poučení.