neděle 30. října 2011

Kočička


Tyhle dva raubíře jsme si vzali někdy začátkem prázdnin .Jak skončili se můžeme jen domnívat, ale myslíme si svorně, že sousedovic psi se o ně postarali. Nejdřív zmizel černý. Byla to sobota a u sousedů probíhala oslava. Kocouři běhali po dvoře (nikdy tam nebyli sami) a najednou někam zmizeli. Když jsme je začali hledat, zaslechli jsme mňoukání za neprůhledným plotem. Na zavolání nepřišli, ale za chvíli nám rezatý přistál nad hlavama do větví jabloně, kde se zachytil. Poslala jsem syna aby se šel zeptat i na druhého, ale ten prý běžel kamsi do ulice. Ptali jsme se po sousedech, ale nikdo ho neviděl. A tak nám zůstal jen zrzounek. Jenže situace se opakovala. Tou samou cestou tam vlezl ještě jednou. Nějak jsem si toho nevšimla a štěkání sousedova (bratrova) psa jsem nevěnovala pozornost. Myslela jsem, že štěká na ježka. Až když jsme zaslechli bolestné zamňoukání, bylo nám jasné co se stalo. Přesto za nějakou chvíli se kocourek celý uslimtaný a pomačkaný připlazil na dvorek. Doma už jen ležel a vypadalo to, že se rána nedožije. Ale vylízal se z toho a už si dával sakra pozor za který plot leze. Když přijela k sousedům malá čtyřletá vnučka chodil si s ní hrát. A pak najednou zase nepřišel.Už definitivně.A tak nám zůstalo jen pár fotek a vzpomínky na malé uličníky .Přesto i nadále dcera stále mluvila o novém koťátku.
Dneska jsme se jely podívat na trhy . Chtěla jsem koupit novou stličku ke kamnům a dcera se chtěla vrátit s kotětem. Koťata tam byla jen dvě. Na první pohled vypadala docela obyčejně. Jedno bylo zbarvené jako ten náš ztracený zrzounek a druhé bylo bílé s béžovými fleky .Obě kočičky .Zvítězila béžová.Slečna za ní chtěla 200Kč a tak jsem se zeptala co je to za rasu.Prý evropský bobtail. Nikde na internetu jsem však tento výraz nenašla a tak jsme usoudily ,že jsme se přeslechly a že by to mohl být bobtail, ale kurilský. Jediné co nás mate je to, že má kočička dlouhý ocásek.Tak nevím,uvidíme co z ní vyroste.A ono je to nakonec jedno. Tohle už bude kočka opravdu domácí. Zabydlela se u nás rychle,ale je velmi ostražitá vůči našim psům. Jakmile jsou v dohledu, nespustí z nich oči. Už teď je na ní vidět, že v sobě má něco vznešeného a tak nemohla dostat ani obyčejné jméno jako třeba Micka apod..Jmenuje se Cindy Usmívající se.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář.

Na svatého Valentýna

 Tak nějak se událo, že na tento svátek, který jsem nikdy moc neuznávala, nám vyšlo výročí svatby. Já chtěla původně úplně jiné datum, ale t...