neděle 12. května 2019

Vážím si svých dětí

Jsem teď chvilku sama doma a hlavou se mi honí různé myšlenky. Myslím na svoji kamarádku z dětství, která se mi po dlouhých letech ozvala a začala mi telefonovat. Jsem ráda, že zavolá, ale zároveň je mi moc smutno z obsahu jejích telefonátů. Jsou to jen samé nářky na své dvě mladší děti a pláč. Neumíte si představit tu bezmoc, kdy mi pláče do telefonu a stěžuje si jak se k ní chovají a jaké s nimi má starosti. Co všechno jim obětovala než se narodily, co s nimi vytrpěla když rostly a nakonec s nimi zůstala po smrti manžela sama, když byly v nejhorším věku. Starala se jak nejlíp uměla aby měly všechno co ,,potřebovaly", ale asi nezvolila tu správnou cestu. Sama dnes přiznává, že jim neměla dopřávat vše o co si řekly. Peníze je zkazily natolik, že dnes se jí dostává jen výčitek a výhrůžek. Jsou sice věkem dospělé, ale ještě ,,studují" a jejich chování dospělosti neodpovídá.
Když tohle člověk slyší je vděčný za to, že se mu povedlo své děti slušně vychovat. Když mi dcera v týdnu psala, jestli se můžou v sobotu stavit, byla jsem ráda. Došlo mi, že to bude mít spojitost s dnešním svátkem maminek. Sice jsem dopoledne strávila na kaktusářské akci ve Dvoře Královém, ale s pohoštěním pro ně jsem si poradila cestou domů zastávkou v cukrárně.
Seděli jsme v obýváku a najednou se neplánovaně ve dveřích objevil syn, který jel z nějaké akce a vezl ještě kamaráda domů. Takže jen krátké zastavení s objetím a přáním, ale o to víc potěšilo, že bylo nečekané.
Vážím si toho, že moje děti na mě nezapomínají. Možná si uvědomují, že roky přibývají a nikdo tu nebudeme věčně. Přeji všem maminkám k dnešnímu svátku ty nejhodnější a nejpozornější děti jaké si jen umí představit Usmívající se

Na svatého Valentýna

 Tak nějak se událo, že na tento svátek, který jsem nikdy moc neuznávala, nám vyšlo výročí svatby. Já chtěla původně úplně jiné datum, ale t...