Jsem teď chvilku sama doma a hlavou se mi honí různé myšlenky. Myslím na svoji kamarádku z dětství, která se mi po dlouhých letech ozvala a začala mi telefonovat. Jsem ráda, že zavolá, ale zároveň je mi moc smutno z obsahu jejích telefonátů. Jsou to jen samé nářky na své dvě mladší děti a pláč. Neumíte si představit tu bezmoc, kdy mi pláče do telefonu a stěžuje si jak se k ní chovají a jaké s nimi má starosti. Co všechno jim obětovala než se narodily, co s nimi vytrpěla když rostly a nakonec s nimi zůstala po smrti manžela sama, když byly v nejhorším věku. Starala se jak nejlíp uměla aby měly všechno co ,,potřebovaly", ale asi nezvolila tu správnou cestu. Sama dnes přiznává, že jim neměla dopřávat vše o co si řekly. Peníze je zkazily natolik, že dnes se jí dostává jen výčitek a výhrůžek. Jsou sice věkem dospělé, ale ještě ,,studují" a jejich chování dospělosti neodpovídá.
Když tohle člověk slyší je vděčný za to, že se mu povedlo své děti slušně vychovat. Když mi dcera v týdnu psala, jestli se můžou v sobotu stavit, byla jsem ráda. Došlo mi, že to bude mít spojitost s dnešním svátkem maminek. Sice jsem dopoledne strávila na kaktusářské akci ve Dvoře Královém, ale s pohoštěním pro ně jsem si poradila cestou domů zastávkou v cukrárně.
Seděli jsme v obýváku a najednou se neplánovaně ve dveřích objevil syn, který jel z nějaké akce a vezl ještě kamaráda domů. Takže jen krátké zastavení s objetím a přáním, ale o to víc potěšilo, že bylo nečekané.
Vážím si toho, že moje děti na mě nezapomínají. Možná si uvědomují, že roky přibývají a nikdo tu nebudeme věčně. Přeji všem maminkám k dnešnímu svátku ty nejhodnější a nejpozornější děti jaké si jen umí představit 
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář.