Jedenáct týdnů

Mám za sebou jedenáct týdnů v pracovní neschopnosti. Psala jsem co můžu,nemůžu a co musím. Něco z toho už není pravda. Nemusím už například jen sedět doma, ale protože na kontrolu do nemocnice jedu až na konci listopadu, požádala jsem pana doktora o vycházky a on byl velice ochotný a napsal mi je. Je pravda, že mě to v tomhle počasí stejně moc ven neláká, ale už se můžu aspoń občas vydat na nákupy s dcerou a dnes jsem mohla po dlouhé době navštívit přítelovy rodiče a taky jsme objeli pár hřbitovů. A zítra se konečně po dlouhém plánování rozjedu na návštěvu ke kamarádce ze základní školy . A až se nám zas objeví sluníčko, tak se chystám na procházky po vesnici a okolo ní.

K tomu co musím, to jsou masáže a promazávání jizev , mi ještě přibyly rehabilitace a domácí rozcvičování kolene. Při tomhle všem mi týden uteče raz dva. Ještě jsem se ale nedostala k nějakému většímu úklidu, který jsem si bláhově plánovala. Zatím jen vařím , myju nádobí a trochu běžně uklízím.

Včera u nás byla posvícenská zábava a dcera pekla dort do tomboly .

A taky u nás padal sníh jako asi na většině území a to je ,,nejlepší " počasí na uklízení kaktusů .

A na hřbitovy v tomhle čase chodím nejraději k večeru, kdy už tam málokoho potkáte a hezky to tam svítí.

Mějte hezký další týden a já doufám, že vám příště napíšu něco zajímavějšího .

Pařízky

Ještě jedna malá série z včerejšího lesa.

A na závěr si neodpustím jednu upravenou lahůdku

Inverze v lese

Tak konečně jsem se dočkala a po dvou a půl měsíci jsem mohla bez obav vyrazit do přírody . Mám už totiž napsané vycházky .Moc jsem se těšila na víkend, ale počasí, které u nás vládlo, mě zklamalo. Včera celý den mlha a dnes to nebylo o moc lepší. Přesto jsme vzali košík a vyrazili do lesa. Hub jsme moc nedonesli. Můj záměr byl dovézt si nějaké chvojí, ze kterého chci zítra něco tvořit a taky jsem potřebovala uspokojit svůj absťák po focení a hledala v lese i přes tu šerednou mlhu něco, co by stálo za vyfocení. Jenže co? Fotky jsou šedivé, bezbarvé a asi s nimi nikoho nezaujmu. Ale i tak se se mnou pojďte projít po lese, který byl dnes trochu strašidelný a přiznám se, že jsem neustále naslouchala, jestli odněkud neuslyším běžet stádo divočáků jako se nám to tady už jednou stalo. A že tady určitě jsou častými návštěvníky , ukazovala všude rozrytá zem.

Tak takhle bylo dnes u nás. Dívala jsem se přes webkameru jak je na Šumavě kam jezdíme a musím říct, že jsem jim trochu záviděla. No nic, zítra budu muset posbírat svetry , které mi od pátku visí venku, a dosušit je u kamen.

Přeji vám hezký začátek předposledního říjnového týdne .

Mochomůrkování

Tak máme opět po víkendu a s počasím už to vypadá všelijak. Ráno slibně vykukovalo skrz mlhu sluníčko, ale odpoledne už se zatáhlo a je šedivo. Včera jsme nakrouhali zelí, bylo toho asi 36 kg po vykrájení košťálů. Až teď, když to píšu, mě napadlo, že jsem zapomněla na foťák. A to si teď pořád stýskám, že nemám co fotit.

A tak jsem zalovila ve svém skromném archivu na internetu a stáhla si pár, několik let starých, fotek. Nakonec jsem se zaměřila na jednu a vyzkoušela si na ní zase pár efektů v různých programech.

Vůbec jsem neměla tušení co je programů na úpravu fotek a co všechno se nechá udělat.

A právě jsem si přečetla, že od středy má být zase hezky a teplo, tak si možná ještě užijeme nějaké babí léto. Já jedu ve čtvrtek zase na kontrolu do nemocnice, tak zkusím vyškemrat ty vycházky .

A mám novou zábavu

Včera jsem se byla podívat na blogu u VendyW a přečetla jsem si tam něco o úpravách fotografií. A dočetla jsem se i o on line editoru PicMonkey .A to bych nebyla ani já abych si to nechtěla taky zkusit.Jenže neumím anglicky a tak jsem nevěděla co kam jak...Musela jsem počkat na syna aby mi vysvětlil kam kliknout, abych si vytvořené ,,dílko" nesmazala, ale uložila do počítače.A tak jsem si to právě před chvílí zkusila a ono je to opravdu jednoduché.

Vždycky jsem chtěla umět dělat z obrázků koláže a tady to jde.

Nedočkavě jsem vytvořila toto:

A pak jsem si zkoušela pohrát s jednou fotkou a dopadlo to takto:

A tohle je pro srovnání originál:

Bylo to narychlo, takže nic moc, ale třeba to časem trochu vypiluju.

Trocha předvolební agitace :-)

Bez komentáře:

Co nemůžu, co můžu a co musím

Na podobný název článku jsem myslela už v době, kdy mi bylo ještě hodně ouvej a kdy jsem v podstatě jen ležela. Dnes už můžu docela ,,dobře" chodit a tak se i mé možnosti trochu posunuly dopředu.

Ale vezmu to popořadě jak jem napsala v nadpisu.

Díky neschopence a tomu, že nemám vycházky se nemůžu vzdálit nikam dál než na dvůr a zahrádku,ale to bych nejspíš taky neměla.Ale protože mi pan doktor už nepíše do zpráv klidový režim, tak to sem tam risknu . Ale nemůžu chodit na houby , což mám strašně ráda.Nemůžu jet na žádný výlet a tak mi už uteklo pár akcí, které jsem si plánovala navštívit.Nemůžu do divadla a to mně vadí moc.Chtěla jsem totiž vidět ještě jednou Bídníky. Nemůžu jet ani na nákup a tak musí rodina. Když jedou chlapi sami, tak ušetříme, protože většinou koupí jen to co jim napíšu. Nemůžu se jet podívat ani do práce a tak si nejspíš myslí, že o ně nemám zájem. Nemůžu jet ani jít k nikomu na návštěvu a tak jsem co se týká komunikace odkázaná jen na rodinu a občas přes plot na sousedku. V neposlední řadě mi vrtá hlavou jestli si můžu dojet k obvoďákovi nechat napsat léky a jestli můžu jít volit.

Tak a dostávám se k tomu co můžu. Tak za prvé můžu být od rána do večera na počítači. Samozřejmě, že nejsem, dělám i jiné věci. Už můžu kupříkladu vařit. K velké radosti rodiny . A tak jsem v sobotu udělala vdolky a gulášovku, včera vepřovou s knedlíkem a se zelím a dneska bramboračku s houbama a houbový guláš. Na houby dojel včera přítel.

Dále mohu dát prádlo do pračky a pak ho pověsit a sebrat. V sobotu bylo krásně teplo a tak jsem v tričku s krátkým rukávem strávila venku skoro celé odpoledne. Moc jsem toho neudělala. Sundala jsem z oken většinu truhlíků s tím, že je někdo bude muset vysypat a zlikvidovat. Jak jsem je postavila pod okna, tak tam jsou. Musíme počkat až vyvezou ve čtvrtek popelnici s bioodpadem. No a protože na neděli předpověděli počasí jaké včera bylo, tak jsem si ještě skoro za tmy šla nařezat do vázy pro potěšení tuhle kytici.

Musím říct, že tyhle domácí práce mě ještě docela vyčerpávají a tak většinou odpoledne trávím vleže. Tedy v polosedě. A přitom můžu být zase na počítači a nebo něco tvořit.

Tuhle šálu jsem začala doma než jsem šla podruhé do nemocnice. Dodělávala jsem ji už zase doma. V sobotu jsem ji po vzoru tady od někoho z blogu sešila a včera když přijela dcera, tak se zeptala jestli mám ještě stejnou vlnu, že by chtěla taky takovou. Tak jsem bez šály a budu si dělat novou.

A další věc, kterou jsem dělala speciálně pro dceru, je tenhle potah na krabičku s kapesníčky .Nejdřív jsem se ale zeptala, jestli to vůbec bude chtít, protože znám její vztah k takovýmto věcem. A kupodivu se jí to líbilo. A včera když to viděla hotové, tak to ohodnotila po svém ; ,, to je hustýýýýýýý ".

Mimochodem už tvořím další krabičku. U toho si dobře odpočinu. Ještě můžu číst, koukat se na televizi, ale to jen vyjímečně. Já jsem radši tady s vámi na blogu anebo hraju kris kros. Při něm jsem poznala jednu úžasnou bytost, o které se musím zmínit. Začaly jsme si při hře povídat a tak jsem se mimo jiné ,,pochlubila" co jsem si udělala a ona mi nabídla, že na mě bude myslet a posílat mi energii, že se o to trochu zajímá. Musím říct, že za těch deset dní co si píšeme vzkazy se cítím den ode dne líp. A to i psychicky .Vůbec mě nenapadají žádné negativní myšlenky. Asi na tom něco bude.

Tak a teď k tomu co musím. Musím si promašťovat jizvy na noze a musím dělat tlakové masáže. A to mě teda vůbec nebaví. Ale musím. Takže se s vámi pro dnešek rozloučím a jdu na to. Mějte se krásně a užívejte si podzimní dny podle svého.

Taky o ničem

Tak a je to tady , pomalu nemám o čem psát.Pro název tohoto článku jsem našla inspiraci u Jarušky .

Včera u nás bylo krásné počasí a tak mě sluníčko už od rána lákalo z postele ven. Naplánovala jsem si, že půjdu až po poledni. V poledne jsem slezla z postele, naobědvala se, ustrojila a vyrazila na dvůr. Jenže jen tak sedět sama na lavičce by mě asi nebavilo, tak jsem vzala sebou foťák. Podařilo se mi na zarostlé zahrádce najít i pár motivů na focení, ale sluníčko svítilo tak ostře, že fotky nebyly vůbec pěkné.No tak nic, řekla jsem si, že budu muset vyrazit později. Další problém nastal, když jsem chtěla vyfotit zblízka rosu na trávě a chtěla jsem si nějak dřepnout a nebo se dostat na koleno. To nešlo, nohu totiž ohnu jen do pravého úhlu a dál to zatím nejde. Došlo tedy na tu lavičku. Donesla jsem si pár laků na nehty , že si je konečně nalakuju. Tím, že nemusím nic dělat, mi krásně narostly a já si to užívám. V práci jsem je měla hned obroušené od materiálu úplně nakrátko. Vystřídala jsem tři barvy a zjistila, že na to špatně vidím a klepou se mi ruce a tak jsem nakonec zvolila bezbarvý lak se třpytkami. Na tom nejsou chyby na první pohled patrné.

Kolem čtvrté hodiny jsem vyrazila s foťákem znovu.Sluníčko už nebylo tak ostré. Sedla jsem si na kryt šachty kde máme vodoměr a koukala kolem sebe. A co z toho vzniklo? No nic moc. Proto taky ten název .

Měsíček po poledni

Ten samý odpoledne

Dva z mnoha pokusů vyfotit včelu. A to jimi byly tyhle fialové a růžové hvězdnice byly přímo obaleny

Jedna z mých před dvěma lety osázených misek

Trochu podzimních barev

Chryzantémky na skalce

No a to je tak všechno co jsem vám mohla ukázat.Jinak je to opravdu o ničem.

A já jdu teď udělat hygienu, promastit nohu, protože v jednu hodinu mám rande s panem doktorem. Už jsme se týden neviděli, tak jsem zvědavá co mi řekne. Jo a chci zkusit řídit auto, protože syn má ve dvě přednášku a neměl by mě kdo odvézt domů. Tak když ušlapu pedály tak se odvezu sama, jinak tam budu muset dvě hodiny čekat v autě.

Tak se mějte všichni hezky a užívejte si nejen dnešní den.