Jedenáct týdnů

Mám za sebou jedenáct týdnů v pracovní neschopnosti. Psala jsem co můžu,nemůžu a co musím. Něco z toho už není pravda. Nemusím už například jen sedět doma, ale protože na kontrolu do nemocnice jedu až na konci listopadu, požádala jsem pana doktora o vycházky a on byl velice ochotný a napsal mi je. Je pravda, že mě to v tomhle počasí stejně moc ven neláká, ale už se můžu aspoń občas vydat na nákupy s dcerou a dnes jsem mohla po dlouhé době navštívit přítelovy rodiče a taky jsme objeli pár hřbitovů. A zítra se konečně po dlouhém plánování rozjedu na návštěvu ke kamarádce ze základní školy . A až se nám zas objeví sluníčko, tak se chystám na procházky po vesnici a okolo ní.

K tomu co musím, to jsou masáže a promazávání jizev , mi ještě přibyly rehabilitace a domácí rozcvičování kolene. Při tomhle všem mi týden uteče raz dva. Ještě jsem se ale nedostala k nějakému většímu úklidu, který jsem si bláhově plánovala. Zatím jen vařím , myju nádobí a trochu běžně uklízím.

Včera u nás byla posvícenská zábava a dcera pekla dort do tomboly .

A taky u nás padal sníh jako asi na většině území a to je ,,nejlepší " počasí na uklízení kaktusů .

A na hřbitovy v tomhle čase chodím nejraději k večeru, kdy už tam málokoho potkáte a hezky to tam svítí.

Mějte hezký další týden a já doufám, že vám příště napíšu něco zajímavějšího .