Co nemůžu, co můžu a co musím

Na podobný název článku jsem myslela už v době, kdy mi bylo ještě hodně ouvej a kdy jsem v podstatě jen ležela. Dnes už můžu docela ,,dobře" chodit a tak se i mé možnosti trochu posunuly dopředu.

Ale vezmu to popořadě jak jem napsala v nadpisu.

Díky neschopence a tomu, že nemám vycházky se nemůžu vzdálit nikam dál než na dvůr a zahrádku,ale to bych nejspíš taky neměla.Ale protože mi pan doktor už nepíše do zpráv klidový režim, tak to sem tam risknu . Ale nemůžu chodit na houby , což mám strašně ráda.Nemůžu jet na žádný výlet a tak mi už uteklo pár akcí, které jsem si plánovala navštívit.Nemůžu do divadla a to mně vadí moc.Chtěla jsem totiž vidět ještě jednou Bídníky. Nemůžu jet ani na nákup a tak musí rodina. Když jedou chlapi sami, tak ušetříme, protože většinou koupí jen to co jim napíšu. Nemůžu se jet podívat ani do práce a tak si nejspíš myslí, že o ně nemám zájem. Nemůžu jet ani jít k nikomu na návštěvu a tak jsem co se týká komunikace odkázaná jen na rodinu a občas přes plot na sousedku. V neposlední řadě mi vrtá hlavou jestli si můžu dojet k obvoďákovi nechat napsat léky a jestli můžu jít volit.

Tak a dostávám se k tomu co můžu. Tak za prvé můžu být od rána do večera na počítači. Samozřejmě, že nejsem, dělám i jiné věci. Už můžu kupříkladu vařit. K velké radosti rodiny . A tak jsem v sobotu udělala vdolky a gulášovku, včera vepřovou s knedlíkem a se zelím a dneska bramboračku s houbama a houbový guláš. Na houby dojel včera přítel.

Dále mohu dát prádlo do pračky a pak ho pověsit a sebrat. V sobotu bylo krásně teplo a tak jsem v tričku s krátkým rukávem strávila venku skoro celé odpoledne. Moc jsem toho neudělala. Sundala jsem z oken většinu truhlíků s tím, že je někdo bude muset vysypat a zlikvidovat. Jak jsem je postavila pod okna, tak tam jsou. Musíme počkat až vyvezou ve čtvrtek popelnici s bioodpadem. No a protože na neděli předpověděli počasí jaké včera bylo, tak jsem si ještě skoro za tmy šla nařezat do vázy pro potěšení tuhle kytici.

Musím říct, že tyhle domácí práce mě ještě docela vyčerpávají a tak většinou odpoledne trávím vleže. Tedy v polosedě. A přitom můžu být zase na počítači a nebo něco tvořit.

Tuhle šálu jsem začala doma než jsem šla podruhé do nemocnice. Dodělávala jsem ji už zase doma. V sobotu jsem ji po vzoru tady od někoho z blogu sešila a včera když přijela dcera, tak se zeptala jestli mám ještě stejnou vlnu, že by chtěla taky takovou. Tak jsem bez šály a budu si dělat novou.

A další věc, kterou jsem dělala speciálně pro dceru, je tenhle potah na krabičku s kapesníčky .Nejdřív jsem se ale zeptala, jestli to vůbec bude chtít, protože znám její vztah k takovýmto věcem. A kupodivu se jí to líbilo. A včera když to viděla hotové, tak to ohodnotila po svém ; ,, to je hustýýýýýýý ".

Mimochodem už tvořím další krabičku. U toho si dobře odpočinu. Ještě můžu číst, koukat se na televizi, ale to jen vyjímečně. Já jsem radši tady s vámi na blogu anebo hraju kris kros. Při něm jsem poznala jednu úžasnou bytost, o které se musím zmínit. Začaly jsme si při hře povídat a tak jsem se mimo jiné ,,pochlubila" co jsem si udělala a ona mi nabídla, že na mě bude myslet a posílat mi energii, že se o to trochu zajímá. Musím říct, že za těch deset dní co si píšeme vzkazy se cítím den ode dne líp. A to i psychicky .Vůbec mě nenapadají žádné negativní myšlenky. Asi na tom něco bude.

Tak a teď k tomu co musím. Musím si promašťovat jizvy na noze a musím dělat tlakové masáže. A to mě teda vůbec nebaví. Ale musím. Takže se s vámi pro dnešek rozloučím a jdu na to. Mějte se krásně a užívejte si podzimní dny podle svého.