Tenhle článeček bude asi trochu zmatený, protože i já jsem ještě v této chvíli kdy toto píši ve stresu a když si vzpomenu na dnešní ráno, tak se ještě teď celá klepu.Poslední dobou se na mě valí jen samé nepříjemnosti a starosti.Začalo to už 23.9. kdy šla dcera na běžnou zdravotní prohlídku k dětskému lékaři.Dostala doporučení na vyšetření k vyloučení nemoci, které se bojíme všichni.Následně se jí druhý den udělalo špatně a ve mně začaly hlodat černé myšlenky .Na zítřek jsme naplánovali domácí oslavu přítelových narozenin.Jen takovou malou pro celou jeho rodinu.Mělo by nás být i se dvěma prcky 18.Už představa jak se všichni vměstnáme do tak malého prostoru a starost aby bylo dost jídla a opačně aby se to co mám v plánu snědlo, mě stresuje natolik, že nemám vůbec žádnou energii a sílu jít něco dělat.Ale půjdu! Přinutím se,jen tohle dopíšu.
Dcera šla dnes na to vyšetření a potom jela do školy .Zapomněla jsem napsat,že všichni kromě syna proděláváme nějakou virózu,takže nám není dobře.Do toho si ještě včera začala stěžovat ,že ji bolí záda.To už jsem opravdu pochybovala, že do té školy pojede.Nejradši bych ji nasměrovala zpátky domů.Jenže má praxi a má si dodělat nějaké zákusky , které jsem si u nich na tu oslavu objednala.Řešily jsme jak je dopravit domů,ale nakonec jsem snížila počet a ona řekla,že to zvládne vlakem.Tak snad nedoveze jen drobky .
Já jsem si chtěla vzít na dnešek dovolenou,ale pak jsem si řekla,že to nějak zvládnu odpoledne a můžu dělat až do noci.Tak jsem ráno jako vždy vstala,vypila kafe,vzala kolo a jela do práce. Jezdím na poslední chvíli, takže už moc lidí nejezdí.V zatáčce v polích mezi dvěma vesnicemi jsem v protisměru potkala auto a jedno,které jelo za mnou přibrzdilo.Najednou jsem ucítila plácnutí po zadku až jsem překvapením vykřikla a v tu chvíli mi hlavou blesklo co je to za hloupý vtip.Leknutím jsem byla celá zkoprnělá takže jsem si stačila jen všimnout jakou mělo auto přibližně barvu (byla tma) a první dvě písmena z poznávací značky .Pak zhaslo světla ,nabralo rychlost a zmizelo za zatáčkou.Až v tu chvíli mě napadlo se otočit.Taška,kterou jsem měla v košíku na nosiči byla pryč.A s ní peněženka s platební kartou a mobil .V tu chvíli jsem se rozklepala a klepu se doteď.Co následovalo pak už nebudu popisovat,vydalo by to na další článek .Kolem desáté jsem odjížděla z policejní služebny a hned jsem se stavila na poště zažádat si o novou kartu.
Jo a tu dovolenou jsem si nakonec stejně vzala!Tak se jdu převlíknout a jdu se pustit do těch příprav .
PS:tenhle blog jsem nazvala Propohodu a chtěla jsem sem dávat jen věci s tím související.Tohle je snad první článek ,který nemá s pohodou co do činění.Tak se na mě nezlobte.Ale třeba si to přečte i někdo,kdo vozí tašku stejně jako já a vezme si poučení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář.