Bylo jí u nás dobře...mi napsal večer syn, když už bylo po všem. Byla u nás od dubna 2010. To už jí bylo osm roků. Měli jsme už stejně starou Izinku. V té době jsem objevila Aukro a projížděla co se dá prodat a koupit. A tam jsem ji našla. Paní ji nabízela za 600 Kč. Za cenu očkování a ostříhání. Prý si ji vzala od známého zanedbanou a když ji dala do pořádku, tak si za dva týdny uvědomila, že ji nemůžou mít, protože...
Vzala jsem naši Izi na obhlídku sebou, ale ukázalo se, že si do oka nepadly. Proto jsem z obchodu chtěla vycouvat, ale paní mě přemlouvala ať si ji vezmeme, že si holky na sebe určitě zvyknou. No ukecala mě. Hned po příjezdu domů dala Izinka jasně najevo kdo je tady pánem. Časem se ale tak nějak sžily. Jedna si druhé nevšímala, a když náhodou došlo ke konfliktu, tak jsme to vždycky nějak vyřešili.
Asi po dvou měsících co byla Áďa u nás, se ozvala paní, že původní majitel by ji chtěl zpátky. Neuspěl. Už jsme si na ni zvykli a tak jsem řekla že ne. Že to není věc a nebudu ji znovu stresovat dalším přesunem. A tak zůstala u nás až do úterý.
Byla celkem zdravá, ale stáří ji dohnalo. Byla už ve stavu, že další měsíce života už by pro ni byly jen utrpení. Už teď to bylo celkem hrozný. Ale bojovala statečně a já pořád neměla odvahu za ni rozhodnout jestli další přežívání má smysl. Až v úterý, když jsem se vzbudila po noční a slyšela její naříkání když se nemohla zvednout ze země, jem si řekla, že tohle už nemá smysl.
Asi hodinu jsem držela v ruce telefon, než jsem se odhodlala zavolat paní doktorce na veterinu. Tak špatně, jak po tom co jsem to domluvila, mi už hodně dlouho nebylo. Když jsem ji pak na veterině držela a cítila jak rychle se toho trápení zbavila, došlo mi, že jsem se měla odhodlat už mnohem dřív.
Ale když to rozhodnutí je tak těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář.