Po roce do Stožce

3.8. jsme si přivstali a kvůli panujícím vedrům jsme vyjeli hned ráno směr Šumava. Nebylo to moc platné,protože sluníčko hned jak vylezlo začalo pěkně připalovat. A tak jsme na místo po desaté hodině dorazili už značně uvaření.

Vezla jsem si sebou nové kolo a tak bylo potřeba ho vyzkoušet. Proto jsme hned po obědě vyrazili na první cykloprojížďku. Samozřejmě že cílem bylo odlovit zase nějaké kešky. Na rozjezd jsem vybrala celkem nenáročnou trasu a vydali jsme se po mírně zvlněné cyklostezce do Stožce. Už jsem myslím o této trase psala loni a tak vám možná některé fotky budou povědomé. Cestou tam jsme se zastavili jen u Studené Vltavy.

Cesta zpět nám trvala díky zastávkám na focení mnohem déle.

Kdyby nám nevolala kamarádka, kde jsme,že už na nás čekají pod pergolou s občerstvením, tak bych si na těch fotkách dala víc záležet a bylo by jich víc. Najeli jsme ten den jen asi 33km.

Na neděli jsem naplánovala celodenní vyjížďku opačným směrem. Cílem měla být jedna zátoka na pravém břehu Lipna. Jenže terén byl proti mému očekávání nesrovnatelně kopcovitější než ten sobotní a vedro a sluníčko na mém netrénovaném těle vykonalo své. Dva kilometry před cílem mi začalo být špatně a bolela mě hlava a navíc na ten den avízovali bouřky. Mraky, které se začaly objevovat, přispěly k tomu, že jsem další cestu vzdala. Vidina takové bouřky uprostřed šumavských lesů, kde se nemáte kam schovat, mi nedělala vůbec dobře. I ta cesta zpátky mi dala dost zabrat. A tak jsme ten den ujeli (zčásti ušli-do kopců) jen asi 42km. Další den už jsme jen odpočívali. Bouřka nakonec nepřišla, ale na ostatních územích republiky si prýpořádně zařádila, jak jsme se pak dozvídali.

A tak z naší neúspěšné výpravy aspoň jedna fotka kapličky, kterou jsme cestou potkali a pohled na kousek Lipna.