Vánoční

Přeji všem přátelům a návštěvníkům tohoto blogu krásné, v klidu a pohodě strávené vánoční svátky.

Chrám svaté Barbory

Rozsvítili jsme první letošní svíčku na adventním věnci. V mnoha městech a obcích se dnes rozsvěcují světýlka na vánočních stromech. My jsme si toto rozsvícení v naší obci prožili již včera. Na dnešní odpoledne jsem zvolila poklidnější program. Zajeli jsme se podívat do Chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře.

Na blogu.cz jsou o této nejznámější stavbě Kutné Hory desítky článků a stovky nádherných fotografií. Takže nepřicházím s ničím novým a nemusím se ani rozepisovat o její historii. Interiéry tohoto chrámu ovšem zachycuje poměrně méně autorů. A tak se pojďte se mnou projít kolem nádherných malovaných oken a pod ohromujícími klenbami chrámových lodí. Já na těch oknech prostě můžu nechat oči a musím se přiznat,že jsem si to kolečko dnes prošla dvakrát, a kdyby mi už nebyla taková zima, tak jsem snad šla i potřetí. Pokaždé totiž objevuji nové a nové detaily a zajímavosti.

To je ona, svatá Barbora, patronka havířů. Zde na hlavním oltáři.

Venku bylo kolem nuly a nám byla už dost zima a tak jsme zvenku Barboru rychle oběhli a vydali se domů. To je někde tam za obzorem, kam směřuje na posledním obrázku šipka .

Když jsme přijeli domů, tak jsem zjistila, že za hodinku poběží v televizi pořad o Kutné Hoře. Kdyby jste se chtěli podívat, najdete ho tady.

A kdyby někdo chtěl vidět ještě více mých fotek, najdete je zde.

Děkuji za návštěvu a přeji všem hezky a zajímavě prožitý adventní čas.

Komárno

Při našem pobytu na Slovensku jsme měli v plánu jeden výlet do okolí. Do Győru jsme si netroufli a tak jsme se vypravili do Komárna. V plánu bylo historické centrum a jedna keška, kterou jsme stejně nenašli, ale byli jsme hodně blizoučko. Možná nás dělily jen centimetry. Ale díky jednomu místnímu řidiči, který si na místě udělal z auta kancelář, jsme svodidla moc prohledávat nemohli. Protože se zjevně neměl k odjezdu, tak jsme to nakonec vzdali. Ale moc mě to mrzelo.

Pro mě velkou turistickou zajímavostí bylo Nádvoří Evropy. Trochu jsme bloudili kolem než se nám jednou branou podařilo vejít na toto náměstíčko.

Komárno na svém ,,Nádvorí Európy" umístilo víc než čtyři desítky budov, postavených v měřítku 1:1, které reprezentují architekturu a stavební slohy typické pro téměř všechny evropské státy. Obdivovat, případně i porovnávat je možné budovy z Walesu, Vatikánu, Irska, Itálie, Transylvánie, Islandu či Grónska. Odpočinout si můžete na lavičkách u fontány zvané Milénium. Vládne tu harmonická souhra někdy absolutně odlišných architektonických znaků. Při prohlídce pestrobarevných budov je možné obdivovat i sochy evropských patronů (např. Marie Terezie, Matyáše Korvína, Panny Marie a jiných), které dotváří atmosféru nádvoří. Nádvoří je oblíbenou zastávkou turistů, které lákají nejen budovy, ale i příjemné prostředí vhodně doplněné zelení. Tolik píše slovenská Wikipédia, kterou jsem si dovolila přeložit :-)

Musím říct, že turisty se to tam opravdu nehemžilo,chvílemi jsme byli u fontány sami. Hodně mě to zklamalo,přestože je to opravdu zajímavé místo, hodně přízemních prostor v domech je nevyužito, nedoděláno. Na nějaké stránce o Komárnu jsem četla, že Slováci turisticky atraktivní místa neumí moc využít. Ještě o tom napíšu na konci článku.

Na tomto náměstí jsme si před polednem dali výbornou zmrzlinu. Měli velký výběr.

Jak jsme tak seděli před zmrzlinárnou, odněkud se začal ozývat jakýsi pochod. Vypadalo to jako by někde pochodovala historická armáda. Rozhlíželi jsme se, až jsme původ těch zvuků objevili :-)

Kostel sv. Ondřeje

Tak a ještě poslední fotka. Toto místo by se určitě dalo také turisticky využít, bohužel za plotem sídlí jakási firma jejíž pozemek zabírá břeh Váhu až k Dunaji. Soutok Váhu a Dunaje. Zleva přitéká Váh.

No byli jsme tam jen na půl dne, odpoledne jsme spěchali na koupání. Až tam pojedeme příště, (a že tam chci jet znovu), vyhradíme si na toto město celý den a podíváme se i na maďarskou stranu.

Gabčíkovo

V neděli jsme se konečně dočkali a vyrazili na takovou kratší dovolenou na Slovensko. Vyrazili jsme brzy ráno za deště a déšť nás provázel s přestávkami až k našim východním sousedům. Naštěstí se počasí umoudřilo a při naší první zastávce bylo sice hodně pod mrakem, ale bylo zde už sucho. Nikdy jsem na jižním Slovensku nebyla a tak jsem chtěla vidět vodní dílo Gabčíkovo. Upřímně řečeno, to množství vody ve mně budilo docela nepříjemné pocity. Ale zase to byla docela zajímavá podívaná.

Při průjezdu Bratislavou jsem stihla pár fotek z auta.

A tady už jsme u přehrady v Gabčíkovu.

Nejzajímavější podívaná byla na plavební komory, kde byly připravené dvě lodě s nákladem k překonání výškového rozdílu hladin před a za přehradou.

Aby jsme vše lépe viděli, vyšplhali jsme po schodech na vyhlídkový ochoz strážní věže a pozorovali odtud jak lodě v komoře klesají a po srovnání hladin vyplouvají s nákladem na další cestu po proudu Dunaje.

Proti proudu mezitím připlula k přehradě další loď, čekala až se plavební komora uvolní a pak vplula dovnitř.

Ještě pohled na vodní elektrárnu,ceduli s technickými údaji plavebních komor a strážní věž a my už pokračovali do Veľkého Mederu máchat se čtyři dny v termálních bazénech.