Na svatého Valentýna

 Tak nějak se událo, že na tento svátek, který jsem nikdy moc neuznávala, nám vyšlo výročí svatby. Já chtěla původně úplně jiné datum, ale ten den zrovna neoddávali a tak si dnes už manžel nechal vnutit toho 14.2. A tak nám vznikly hned dva důvody tenhle den tak trochu povýšit nad ostatní.

A jak jsme ho včera strávili? Na protest proti neoprávněnému znovuvyhlášení nouzového stavu jsme do půl dvanácté drželi s manželem ,,spánkovku", pak jsme do doby, než jsem usmažila řízky, drželi hladovku a  zakončili jsme to několikakilometrovou ,,pochodovkou" kolem Labe. A odtamtud mám pár modrobílých fotek. Bylo krásně mrazivo, do toho svítilo sluníčko a sníh se jen třpytil.

A dneska ráno to bylo venku jak v pohádce Mrazík. Samá námraza.

Cvaky cvak ( skoro ) černobíle

 Ještě než začnu psát, chtěla bych se zeptat, jestli někdo víte, proč zmizely fotky ze starších článků. Prošla jsem pár blogů a zjistila, že to není jen u mě. Měla jsem radost, že se mi povedlo převést blog z blogu.cz sem a teď jsem zjistila, že je stejně všechno pryč. Ach jo, přestává mě to bavit.

Tento víkend se nám neohlásila žádná návštěva, ani jsme na žádnou nebyli pozváni. Počasí vybízelo tak maximálně k tomu zalézt ke kamnům anebo pod deku a válet se. Jenže to by byla škoda času a tak jsem manžela včera i dneska vytáhla na pochoďáky do lesa. Nejenže jsme si protáhli po obědě kostry, ale hlavní cíl byly naše oblíbené kešky. Ono se vám tak nějak líp jde, když víte, že tam někde na vás ta krabička čeká. Včera to byla jen jedna, ale ušli jsme kvůli ní asi 6km a dnes se ze tří naplánovaných povedly dvě, ale ušli jsme asi o nějaký metr míň. Hledáme jen podle mapy, nemáme zatím GPSku, a tak se někdy nezadaří, ale doma když kouknu zpětně do mapy, tak zjistím, že jsme byli velice blízko. Včera chumelilo, ale v lese bylo poměrně dost lidí. A vlastně i dnes jsme jich pár zahlédli.

Na hrázi rybníka jsme si dali malé občerstvení a vydali se stejnou cestou zpátky.

Dnes jsme byli v jiném lese, jen kousek od nás kam jezdíme na houby. Došli jsme až na místo s vyhlídkou do krajiny a vrátili se trochu jinou cestou k autu.

Vedle auta na nás čekal ve sněhu anděl.

Přeji všem hezký a klidný nastávající týden a zase se někdy těším na vaší návštěvu.

Dnes ráno...

 Už od včerejšího odpoledne jsem s napětím sledovala vývoj počasí. Chumelilo krásně, ale představa, že v tom ráno pojedu autem do Pardubic, se mi moc nelíbila. No naštěstí se to na silnicích moc nedrželo a tak se dalo celkem v pohodě jet. První letošní sníh. Loni jsme neměli žádný. Cestou zpátky se už docela rozednívalo a tak jsem se díky pomalejší jízdě stačila i trochu kochat. Zvláště průjezd lesem byl kouzelný. Začala jsem litovat, že nemám sebou aspoň mobil s foťákem. Určitě bych někde na chvíli zastavila a pořídila pár snímků. Tak aspoň pár od nás ze dvora.

Tak to je můj první letošní rychlopočin tady na blogu. Včera jsem četla názor, že už nikdy se nevrátí to co bylo. Jestli to má znamenat, že už nikdy nebudu moci dělat to co jsem měla ráda, budu muset vymyslet nové činnosti, které by naplnily můj tak najednou prázdný život.

Dlouhý průřez krátkou dovolenou 4

 Po výletě do Chyš jsme se odpoledne vypravili opět do města. Jeli jsme tentokrát autobusem pohodlně až na terminál a odtud jsme se opět procházkou vydali až ke Vřídlu. Stále se bylo na co dívat.

Potom jsme sevydali do kopce hledat podle šipek pravoslavný kostel. Nejprve jsme ovšem narazili na tento kostel a zjistili, že uvnitř se skrývá muzeum voskových figurín. Protože zavírali až za hodinu a měli jsme s kartou vstup zdarma tak jsme se nechali zlákat k návštěvě.

V kostele je zákaz fotografování, ale na netu se dají nalézt články s fotografiemi. Např. zde :https://regiony.rozhlas.cz/anglikansky-kostel-v-karlovych-varech-ma-ve-strope-slunecni-a-mesicni-hodiny-7434415Poté jsme se vydali směrem kde jsme tušili kostel sv. Petra a Pavla. Nakonec jsme k němu dorazili a opravdu se bylo na co dívat. Uvnitř opět bez focení, tak aspoň pár pohledů zvenku.

Pokud budete ve Varech, doporučuji se sem podívat. Oči Vám budou přecházet. Nedaleko jsou i autobusové zastávky. Zpátky jsme podle mapy sešli jinou cestou na promenádu a odtud jsme opět zamířili na autobus k hotelu. A tím končil náš pobyt ve Varech. Následující den už jsme pokračovali směrem Most. Jak jinak než ke známému za kaktusy. Někdy to zkrátka bez kompromisu nejde 😊.