Dnes ráno...

 Už od včerejšího odpoledne jsem s napětím sledovala vývoj počasí. Chumelilo krásně, ale představa, že v tom ráno pojedu autem do Pardubic, se mi moc nelíbila. No naštěstí se to na silnicích moc nedrželo a tak se dalo celkem v pohodě jet. První letošní sníh. Loni jsme neměli žádný. Cestou zpátky se už docela rozednívalo a tak jsem se díky pomalejší jízdě stačila i trochu kochat. Zvláště průjezd lesem byl kouzelný. Začala jsem litovat, že nemám sebou aspoň mobil s foťákem. Určitě bych někde na chvíli zastavila a pořídila pár snímků. Tak aspoň pár od nás ze dvora.

Tak to je můj první letošní rychlopočin tady na blogu. Včera jsem četla názor, že už nikdy se nevrátí to co bylo. Jestli to má znamenat, že už nikdy nebudu moci dělat to co jsem měla ráda, budu muset vymyslet nové činnosti, které by naplnily můj tak najednou prázdný život.