Dávno odložený koníček,ke kterému jsem se dostala náhodou.Když bylo synovi půl roku začala jsem spolupracovat s DDM(Dům dětí a mládeže).Při jedné schůzce se mě jedna pracovnice zeptala,zda bych neměla zájem o kurs paličkování.Prý sehnala jednu paní,která by nás učila.Hned jsem kývla,protože zrovna tohle jsem toužila umět.Před tím jsem to párkrát zahlédla v televizi a časopise.A tak to začalo.
Věnovala jsem se paličkování asi sedm let.Po večerech,když děti spaly.Jezdila jsem i na setkání do Vamberka(jen jako divák),sháněla nové podvinky,plánovala co všechno budu dělat.Pak jsem nastoupila do práce a herdule i s paličkami a rozdělanou prací skončila v koutě.Na celých deset let.Mnohokrát jsem si říkal,že zase začnu,ale neměla jsem sílu.Obdivuji Vás děvčata,která zvládáte při tom všem shonu ještě tvořit tak nádherné věci.
Takže tento týden jsem s pomocí dcery vytahala z herdule zarezlé špendlíky,sundala zaprášený potah,vyhrabala haldy podvinků a zítra ušiju nový potah,zbavím prachu i paličky a znovu to zkusím.Asi si budu muset znovu najít postupy,ale snad to zvládnu.
Zatím se podívejte co jsem před těmi lety tvořila,ale jsou to věci ze samých začátků,tak prosím o shovívavost.
Tak to je jen pár ukázek,ještě něco dám do galerie.Vím,že to není nic světoborného,ale spoustu pozdějších obrázků jsem rozdala a něco prý mám ještě i na půdě.Tak jsem zvědavá jak mi to půjde,ale vím,že mě to hodně bavilo,tak snad do toho zase přijdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář.