Co je pravda?

Právě jsem si vzpomněla na historku z tohoto týdne.V těch starostech posledních dní jsem na ni nějak zapomněla.Ve středu jsem jela do města s dcerou.Vybrala jsem v bankomatu peníze a šly jsme do optiky ,kde si na počkání nechala vyměnit skla v brýlích.A jak jsme si tak seděly a sem tam něco prohodily, zastavil pře optikou pán důchodového věku, zaparkoval kolo a vstoupil dovnitř.Zezadu vyšla paní optička a převzala od pána brýle na vyčištění.Už na první pohled a poslech bylo patrné, že pán je veselé povahy a že zde není poprve.Tak nějak šikovně s námi navázal kontakt, protože na brýle si taky čekal .Když začal o Bohu ,tak jsem se jen v duchu modlila aby nás nezačal přemlouvat na nějakou víru.Pán to asi vycítil a hned mi řekl, že není Svědek Jehovův.Až později prozradil, že se jedná o Církev adventistů sedmého dne a že se zabývá studováním bible a hledáním pravdy .To už jsem měla v ruce malilinký letáček s titulem Co je pravda.Pán přešel i na události v Norsku a já jen poslouchala a tiše přikyvovala. Musím přiznat, že mluvil docela zajímavě a v tom o čem mluvil , měl pravdu.A tak nám to skoro hodinové čekání na vybroušení skel nakonec docela příjemně uteklo.

A proč o tom vlastně píšu? Ve svém vyprávění ten pán totiž pronesl větu, která mi utkvěla v hlavě: ,,Víte,můj dědeček říkával , že být chudý a ještě smutný, pán Bůh zakazuje".

Tak nějak to říkal a asi měl pravdu!