,,Krásně" strávený den

Jak jsem psala pod minulým článkem,v úterý na mě skočila jakási viróza.V práci mě začalo bolet v krku,pak se přidala hlava.Doma jsem se pak nemohla zahřát, večer se do mě dala zimnice a teploměr naměřil 37,8°C. Noční vypocení asi přispělo k tomu, že jsem ráno byla bez teploty a mohla jít do práce.Nějak jsem to přežila i díky tomu,že na mě vyšla míň namáhavá práce.Horší už to bylo včera, kdy jsme dělaly práci,kterou nám týden předtím Němci ( jsme pobočka německé firmy) nově znormovali a vydali zákaz doplácení do sto procent.Ty normy se totiž nedají splnit.Aby toho nebylo málo, spustila se mi rýma a v tom zběsilém tempu jsem si ani neměla čas utřít nos. Člověk je na jednu stranu rád, že má práci, ale řeknu Vám,kdyby bylo kam, utekla bych hned.

A tím se dostávám k dnešnímu dni.V noci mi nebylo vůbec dobře, špatně se mi dýchalo a horečka tentokrát vyskočila už přes 38°C. Představovala jsem si jak bych asi fungovala u té zatracené linky a usoudila jsem, že nemá cenu abych tam vůbec chodila.A tak jsem zatelefonovala, že nepřijdu a vrátila se s hrnkem čaje zpátky do postele.Chvíli jsem ještě pospávala,pak se mi trochu ulevilo tak jsem zkoušela číst noviny, chvilku jsem v posteli v polosedě pletla, chvilku poslouchala MP3ku než se mi vybila baterie. A pak mě napadlo, že bych si mohla do postele natáhnout notebook.Zahrála jsem si třikrát Kris kros a teď Vám tu píšu .Vedle mě hromádka promáchaných kapesníků, pytlík se zbytkem perníčků ,které jsem si dala k čaji, vybitá MP3ka, pletení.Budu tu muset trochu uklidit, protože za chvíli přijede rodina, tak aby neřekli, že jsem čuňátko.

Přeji Vám krásný víkend. Já se budu snažit strávit ho pod peřinou, abych mohla v pondělí jít zase vydělávat trochu peněz.

A protože nejsem na svém PC a nemám tu žádné své fotky , dám Vám na konec jednu z Mexika.

Ocenění

Za posledních pár dnů jsem u mnohých z vás na blogu viděla různá ocenění, která jste dostávaly od svých blogových kolegyň. Moc to všem oceněným přeji a zároveň odsud všem hromadně gratuluji. Já jsem nikdy žádné ocenění nedostala. Pravda,taky nebylo za co. Nejsem žádná tvořilka,vařilka ani fotografka,nejde mi ani psaní,zkrátka můj blog bych ohodnotila co se článků týká-každý pes, jiná ves.A tak když jsem dnes po příchodu z práce zapnula počítač a zjistila,že i na mě si někdo vzpomněl, byla jsem za prvé překvapená a za druhé mám obrovskou radost.

Tím,kdo mi poslal toto krásné srdíčko, byla Květuška-http://kvetahora.blog.cz/

Takže i mně se tímto poprve poštěstí potěšit někoho dalšího.Určitě se budu opakovat,když napíšu,že si ocenění zaslouží většina z Vás a je těžké vybrat jen pět.Zkusím tedy vybrat ty ,u kterých jsem ještě žádné ocenění neobjevila.Snad budou mít takovou radost jako jsem měla já.

Věrka-http://werri.blog.cz/

Irena-http://mojeradosti.blog.cz/

Alenka-http://tortyadepkace.blog.cz/

Alena-http://signoraa.blog.cz/

Šárka-http://sisfoto.blog.cz/

Insomnie neboli nespavost

Je půlka ledna a já se vám poprve v tomto roce hlásím.Těch prvních čtrnáct lednových dní jsem doslova protrpěla. Nedávám si do dalšího roku žádná předsevzetí, ale přesto jsem si říkala, že bych měla omezit ponocování u počítače. Což jsem samozřejmě vzápětí porušila, protože jsme do práce nastupovali až čtvrtého a navíc na odpolední směnu. Pokračovala jsem i o víkendu a to se mi krutě vymstilo.V neděli večer jsem ulehla ke spánku před desátou hodinou, ale tělo ,naučené chodit spát kolem druhé i třetí hodiny , si prostě postavilo hlavu a já strávila noc jen ležením a čekáním na zazvonění budíku. V práci jsem to kupodivu přežila a abych dohnala spánkový deficit, šla jsem spát kolem půl sedmé. V devět hodin jsem se probudila a situace se opakovala. V úterý už jsem si říkala, že na to musím jít jinak a zalehla jsem před půl desátou. Když jsem se probudila bylo přesně za pět minut dvanáct. Ve středu už mi opravdu nebylo dobře a tak jsem po práci vyrazila k lékaři s odhodláním,nechat si napsat kromě jiného i nějaké prášky na spaní. Plná čekárna mě odradila od čekání na doktora a tak jsem si jen u sestřičky nechala změřit tlak,napsat léky a když mi přinesla do čekárny recept, otočila jsem se na podpatku a alou do lékárny , kde jsem si koupila jakési bylinkové tablety a jela domů. Tělo už notně vyčerpané si dalo říct a spala jsem od devíti do půl třetí. Ani nevím, jak jsem se dožila pátku. Myslela jsem si, že o víkendu ze mě spadne napětí z nevyspání a já budu spát spokojeně a konečně se trochu vyspím. Ale bohužel.

Abych přišla trochu na jiné myšlenky , vyrazili jsme dnes do lesa na dvě kešky . Nejeli jsme daleko, jen asi pět kilometrůod nás. Byla docela zima a tak to stačilo. První zastavení vedlo k osadě, která je ukryta uprostřed lesa, vede k ní jen lesní cesta a jmenuje se Zbraněves.Dříve se jmenovala Zbraňovec a já jako dítě jsem tohle pojmenování slýchala, jen jsem nevěděla,kde to místo je. Jsou to jen čtyři chalupy stojící vedle sebe a nejsou trvale obydlené. Už jsem tudy šla několikrát, ale pokaždé mám takový divný pocit.Tohle jsou dvě fotky z dnešního odpoledne.

Díky dalšímu místu jsme se trochu prošli po lese než jsme ho našli jen podle vytištěné mapky .Je to místo, kde v roce 1883 zastřelil pytlák mysliveckého mládence. Dodnes tam stojí tento pomníček.

Poslední fotky budou trochu morbidní. Je to místo blízko posedu, určené nejspíš k nalákání divočáků.Je to jen pro silnější nátury !Tohle všechno jsme tam mohli vidět.

Jo a ještě jeden zážitek.Všude cestou jsme viděli místa dost rozrytá od divočáků, takže jsem byla docela ráda, když už jsme konečně seděli v autě a jeli domů.