Insomnie neboli nespavost

Je půlka ledna a já se vám poprve v tomto roce hlásím.Těch prvních čtrnáct lednových dní jsem doslova protrpěla. Nedávám si do dalšího roku žádná předsevzetí, ale přesto jsem si říkala, že bych měla omezit ponocování u počítače. Což jsem samozřejmě vzápětí porušila, protože jsme do práce nastupovali až čtvrtého a navíc na odpolední směnu. Pokračovala jsem i o víkendu a to se mi krutě vymstilo.V neděli večer jsem ulehla ke spánku před desátou hodinou, ale tělo ,naučené chodit spát kolem druhé i třetí hodiny , si prostě postavilo hlavu a já strávila noc jen ležením a čekáním na zazvonění budíku. V práci jsem to kupodivu přežila a abych dohnala spánkový deficit, šla jsem spát kolem půl sedmé. V devět hodin jsem se probudila a situace se opakovala. V úterý už jsem si říkala, že na to musím jít jinak a zalehla jsem před půl desátou. Když jsem se probudila bylo přesně za pět minut dvanáct. Ve středu už mi opravdu nebylo dobře a tak jsem po práci vyrazila k lékaři s odhodláním,nechat si napsat kromě jiného i nějaké prášky na spaní. Plná čekárna mě odradila od čekání na doktora a tak jsem si jen u sestřičky nechala změřit tlak,napsat léky a když mi přinesla do čekárny recept, otočila jsem se na podpatku a alou do lékárny , kde jsem si koupila jakési bylinkové tablety a jela domů. Tělo už notně vyčerpané si dalo říct a spala jsem od devíti do půl třetí. Ani nevím, jak jsem se dožila pátku. Myslela jsem si, že o víkendu ze mě spadne napětí z nevyspání a já budu spát spokojeně a konečně se trochu vyspím. Ale bohužel.

Abych přišla trochu na jiné myšlenky , vyrazili jsme dnes do lesa na dvě kešky . Nejeli jsme daleko, jen asi pět kilometrůod nás. Byla docela zima a tak to stačilo. První zastavení vedlo k osadě, která je ukryta uprostřed lesa, vede k ní jen lesní cesta a jmenuje se Zbraněves.Dříve se jmenovala Zbraňovec a já jako dítě jsem tohle pojmenování slýchala, jen jsem nevěděla,kde to místo je. Jsou to jen čtyři chalupy stojící vedle sebe a nejsou trvale obydlené. Už jsem tudy šla několikrát, ale pokaždé mám takový divný pocit.Tohle jsou dvě fotky z dnešního odpoledne.

Díky dalšímu místu jsme se trochu prošli po lese než jsme ho našli jen podle vytištěné mapky .Je to místo, kde v roce 1883 zastřelil pytlák mysliveckého mládence. Dodnes tam stojí tento pomníček.

Poslední fotky budou trochu morbidní. Je to místo blízko posedu, určené nejspíš k nalákání divočáků.Je to jen pro silnější nátury !Tohle všechno jsme tam mohli vidět.

Jo a ještě jeden zážitek.Všude cestou jsme viděli místa dost rozrytá od divočáků, takže jsem byla docela ráda, když už jsme konečně seděli v autě a jeli domů.