Ne, nebojte nepletou se mi písmenka. Uplynulý rok si s námi tak trochu pohrál, že jsme si občas mohli připadat jak na houpačce. Možná mluvím i za některé z vás.
První dva měsíce právě uplynulého roku jsem si ještě doma léčila následky svého úrazu.
V březnu jsem se po sedmi měsících vrátila do zaměstnání, kde mě čekaly nemalé změny. Naštěstí jsem se docela rychle dokázala přizpůsobit a v novém kolektivu se mi líbilo mnohem víc než v předchozím.
Taky jsme na konci měsíce strávili snad nejhezčí Velikonoce a to na Šumavě.
V červnu udělala Šárka závěrečné zkoušky s vyznamenáním a Terezka zakončila první část studia na VŠ promocí.
Začátkem července nám přítel oznámil, že přišel o práci, díky tomu, že jejich firma zrušila pobočku v Pardubicích.Od toho dne jsem začala s každodenním procházením pracovních portálů na internetu a začala odpovídat na inzeráty a rozesílat životopis . Vždycky jsem razila heslo, že kdo chce pracovat, vždycky práci najde. Dnes už bohužel vím, že to není pravda. Z desítek míst kam jsem poslala životopis, přišly jen tři odpovědi. Dvě pozvání na výběrové řízení s nulovým výsledkem, a na třetí místo přítel v prosinci nastoupil,ale jen jako brigádník. Až v sobotu před Vánoci jsem zjistila, že díky pár korunám, které si tam vydělal, nedostane za prosinec podporu v nezaměstnanosti. Takhle to u nás bohužel chodí.Člověk z radosti, že o něj konečně někdo stojí,kývne na smlouvu s vyhlídkou pozdějšího trvalého pracovního poměru a za odměnu nedostane od státu nic.
Nejspíš díky nervování s touto záležitostí jsem si přivodila opětovné zdravotní potíže s trávícím systémem a na podzim absolvovala řadu vyšetření. To co jsem si myslela se naštěstí nepotvrdilo,ale díky vyšetřením mi zjistili jinou nemoc. Naordinovala jsem si tedy koncem října jaterní dietu a do Vánoc zhubla 5 kilo. I zdravotní potíže pomalu ustoupily.
Ve stejnou dobu, kdy jsem začala mít problémy se žaludkem, začal marodit tatínek dceřina přítele. Zpočátku to jeho lékař ohodnotil jako banální onemocnění zad, až v nemocnici se ukázalo, že to je bohužel jiná nemoc, s kterou už se nadalo nic dělat.
Na závěr jsem si nechala přeci jen jednu událost, která mi přinesla nemalou radost. 5.11. jsme vyrazili spolu s dcerou a jejím otcem do Prahy do budovy Hospodářské komory České republiky, kde dcera převzala z rukou ministra obchodu a průmyslu Osvědčení Hospodářské komory pro nejlepší učňovské absolventy z celé republiky. Byl to moc hezký den. Byl pro nás připraven malý raut a celá událost měla moc příjemnou atmosféru.
A tady je pár foteček z toho dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář.