Podzimní park v Polsku

V pátek jsme se rozhodli, že se zajedeme podívat na trhy do města Kudowa Zdrój v Polsku. Kousek od hranic. Celé dopoledne bylo pošmourné. A ani po poledni to nebylo jiné. Sluníčko nakonec přeci jen vylezlo,ale to už jsme měli namířeno domů.

Prošli jsme tržnici, něco nakoupili něco jen okoukli pro příště. A pak jsme se přemístili do města a šli se projít po lázeňském parku. Měli jsme v plánu najít tři kešky, ale povedla se jen jedna. Tak se pojďte taky projít.

Byla to pěkná procházka, i když si umím představit, že tam je hezky i v zimě, i na jaře a i v létě. Při další návštěvě, kterou mám v plánu, se tam určitě ještě vrátíme

Vážím si svých dětí

Jsem teď chvilku sama doma a hlavou se mi honí různé myšlenky. Myslím na svoji kamarádku z dětství, která se mi po dlouhých letech ozvala a začala mi telefonovat. Jsem ráda, že zavolá, ale zároveň je mi moc smutno z obsahu jejích telefonátů. Jsou to jen samé nářky na své dvě mladší děti a pláč. Neumíte si představit tu bezmoc, kdy mi pláče do telefonu a stěžuje si jak se k ní chovají a jaké s nimi má starosti. Co všechno jim obětovala než se narodily, co s nimi vytrpěla když rostly a nakonec s nimi zůstala po smrti manžela sama, když byly v nejhorším věku. Starala se jak nejlíp uměla aby měly všechno co ,,potřebovaly", ale asi nezvolila tu správnou cestu. Sama dnes přiznává, že jim neměla dopřávat vše o co si řekly. Peníze je zkazily natolik, že dnes se jí dostává jen výčitek a výhrůžek. Jsou sice věkem dospělé, ale ještě ,,studují" a jejich chování dospělosti neodpovídá.

Když tohle člověk slyší je vděčný za to, že se mu povedlo své děti slušně vychovat. Když mi dcera v týdnu psala, jestli se můžou v sobotu stavit, byla jsem ráda. Došlo mi, že to bude mít spojitost s dnešním svátkem maminek. Sice jsem dopoledne strávila na kaktusářské akci ve Dvoře Královém, ale s pohoštěním pro ně jsem si poradila cestou domů zastávkou v cukrárně.

Seděli jsme v obýváku a najednou se neplánovaně ve dveřích objevil syn, který jel z nějaké akce a vezl ještě kamaráda domů. Takže jen krátké zastavení s objetím a přáním, ale o to víc potěšilo, že bylo nečekané.

Vážím si toho, že moje děti na mě nezapomínají. Možná si uvědomují, že roky přibývají a nikdo tu nebudeme věčně. Přeji všem maminkám k dnešnímu svátku ty nejhodnější a nejpozornější děti jaké si jen umí představit

Průhonice

O velikonoční neděli jsme se vydali na výlet do Průhonického parku. Bylo nádherné počasí, které jsme trochu podcenili. Chtělo to trochu opalovacího krému . Ani jeden jsme tady zatím nebyli a tak jsme pořádně nevěděli co nás čeká. Na radu kolegy z práce jsme vyhledali nejdříve alpinum, kde krásně vše kvetlo. Zapomněli jsme si vzít na pokladně mapku a tak jsme až doma zjistili, že jsme si námi zvolený okruh notně zkrátili . No i tak jsme viděli spoustu krásných kytiček a zákoutí. Je jasné, že jakmile se najde volný víkendový den (což teď bude dost těžké, protože začíná kaktusářská sezóna a s ní spousta akcí), vyrazíme do Průhonic znovu. Asi nestihneme kvetoucí rododendrony, ale z toho co jsme viděli usuzuji, že letos kvůli suchu stejně moc nepokvetou. Ty, které jsme potkali, byly hrozně proschlé a téměř bez poupat.

Doufám, že se vám procházka líbila. My jsme se cestou zpět ještě stavili v Říčanech na zmrzlinu a ve skanzenu v Kouřimi kde probíhal velikonoční jarmark. Příště se zase podíváme k rybníkům. Blíží se 1.máj tak si ho hezky užijte. Já ho nejspíš prospím, protože mi dnes začínají noční, ale za to budu mít zase čtyřdenní víkend, o kterém mě čeká dvoudenní výlet do jednoho krásného moravského města.

Poslední únorová neděle

Stále se nějak nemohu donutit psát na blog. Vždy když někam jedu, tak si říkám, to bude článek na blog. Ale potom nějak eufórie vyprchá a nic. I dnes se vracím skoro o měsíc zpátky abych Vám ukázala kam jsme se vypravili.

Byla poslední únorová neděle a počasí lákalo k výletu. Kam jet? Nakonec jsme se rozhodli, že nepojedeme nikam daleko. Můj muž dostal od kolegy v práci už dávno tip k návštěvě jednoho z mnoha rybníků v okolí Lázní Bohdaneč.

Dojeli jsme na hráz rybníka, já vytáhla hůlky a vyrazili jsme na procházku. Bohdanečský rybník je rozlehlý a členitý. Je v něm mnoho ostrůvků a je zde národní přírodní rezervace. My jsme vyrazili na poloostrov na jehož konci se nachází ornitologická pozorovatelna. Rybník samotný je obrostlý rákosím, takže ze břehu toho moc vidět není, ale z rozhledny je to opravdu pěkná podívaná. Na rozhledně jsme potkali staršího pána s opravdu profesionálním fotoaparátem, ten měl určitě mnohem lepší fotky než já .

Je vidět, že už jsem tady dlouho nic nevkládala. Obrázky se mi uložily v úplně jiném pořadí než jsem chtěla, tak si to budete muset nějak přebrat. Obrázkem jehněd jsem se s Vámi chtěla rozloučit, tak teď bude nejspíš na prvním místě .Takže se s Vámi pro dnešek loučím a snad zas brzy vymyslím nějaký článek.

Vánoce

Jsou tu. Co víc napsat? Pro někoho budou šťastné a veselé, pro jiného smutné z různých důvodů. Každý rok to tak je. Někdo má Vánoce rád a těší se na ně dlouho dopředu a jiný by je nejraději zrušil anebo alespoň ignoroval.

Osobně je beru hlavně jako dny odpočinku. Letos se to sešlo tak, že už jsem dva týdny doma a tak jsem na přípravy měla dost času a klid. Akorát to těšení nebylo tak intenzivní, protože letos poprvé budeme na Štědrý den sami dva a tak to bude takové zvláštní. A navíc se dnes udály věci, které na náladě taky nepřidají. Ale myslím si, že dotyčný ve snaze zkazit nám Vánoce,si je zkazil hlavně sám sobě a možná i všem okolo sebe. No nic, ještě přidám pár fotek mojí adventní výzdoby a jdu se na ten ,,nejkrásnější" den v roce vyspat. A vy si letošní svátky užívejte jak jen nejlépe to půjde.

Dýně, dýně, dýně...

Včera jsem si udělala malý výlet na okraj Vysočiny, do Nové Vsi U Leštiny. Je zde statek U Pipků, kde se zabývají pěstováním dýní a pořádají každoročně akci Dýňový svět. Pokud máte malé děti a nejste zrovna z druhého konce republiky, určitě neváhejte s nimi toto místo v tomto podzimním období navštívit. Jsou zde zaměřeni právě na rodiny s dětmi.

My jsme sice žádné dítě sebou neměli, jen psa, ale taky se nám tady líbilo. Jediné mínus bych dala za dlouhé čekání na výrobu občerstvení. Dostali jsme chuť na dýňové hranolky, ale kdyby jsme věděli, že na ně budeme čekat tak dlouho, tak by jsme si je asi odpustili. Ale byly dobré.

Různé dýně si zde můžete i zakoupit, ať už ke kulinářským účelům nebo k podzimní výzdobě. Já jsem si domů koupila dýňové pivo , které dnes ochutnáme.

Jinak Pipkovi mají i své vlastní stránky, kde se o nich dozvíte více.

https://www.dynovysvet.cz/

Úterý

Troufám si tvrdit, že městečko, ve kterém jsme se zastavili tentokrát, znáte všichni. No schválně- kdo z Vás ani jednou neviděl v televizi seriál Zdivočelá země? Právě mnohé scény v tomto seriálu byly natáčeny zde.

Naše zastavení bylo opravdu jen kratinké. Spočívalo v zastavení na liduprázdném náměstíčku, vystoupení mé osoby z auta, otočení se kolem své osy a pořízení několika snímků. Jsou opět díky počasí nic moc.

Poté jsme vyjeli kousek nad město a zastavili ještě u jednoho objektu.

Na stránkách města se můžete dočíst o jeho hluboké a bohaté historii. http://www.mesto-utery.cz/mesto-1/historie/

Je to město a není to město. Zhruba 300 stálých obyvatel by ukazovalo spíše na větší vesničku :-). Ale určitě stojí aspoň za malé zastavení.