Malý nácvik na dovolenou

Na tento prodloužený víkend jsem měla dlouho dopředu naplánovaný několikadenní výlet. Noclehy jsme si zajistili u přítelova kamaráda, který s nimi byl loni v Mexiku a spolu spali celý tamější pobyt ve stanu.

A tak jsme ve čtvrtek ráno vyrazili směr Šumava. Cestou jsem si naplánovala posbírat několik kešek. Z asi deseti, které jsem měla narychlo připravené na všechny tři dny , jsme našli pět.

První naše trasa vedla do Hoštic. Už jsem tady byla dvakrát, ale nikdy jsme je neprošli pořádně.To sice ani teď ne,ale zase jsme se podívali trošku i někam jinam a viděli zase něco jného.

Tento ranč jsme jen minuli a tak jsem ho aspoň vyfotila při příjezdu do vesnice.

Jen co jsme našli volné místečko na zaparkování na návsi, přišla nás slečna obrat o 30 Kč a za to nás informovala, že pan Troška šel právě do hospody na oběd a pokud máme zájem,můžeme za ním zajít.Umíte si to představit,být na jeho místě? Chcete se najíst a za vámi se do hospody hrnou davy turistů.Ale on je na to asi zvyklý.

My jsme však po vystoupení z auta zamířili na hřbitov , kde byl krásný klid.Tohle je hrob Michala Tučného.

Ze hřbitova jsou krásné výhledy do krajiny ,ale byl opar a tak do dálky moc vidět nebylo.Tenhle nově opravený dům určitě poznáváte.

Ze hřbitova jsme prošli kolem Troškovy žluté chaloupky a kolem ,,Škopkových" a zamířili do úzké uličky stoupající do kopce.Tam jsme objevili další chalupu, která hrála ve filmu.

Všimla jsem si i cedulí rozmístěných po vesnici.

Sem turisti asi moc nechodí,ale my jsme zašli.

Vrátili jsme se na náves a šli jsme se podívat k hospůdce.

A co myslíte,byl tam pan Troška?No jasně, seděl ve dvoře a povídal si s lidma.

Poslední místo v Hošticích, které jsme navštívili, byla samozřejmě zastávka.Pamatujete na hlášku ,,nezastavujeme, máme zpoždění "? Podle jízdního řádu jsme zjistili, že za chvíli má přijet vlak od Strakonic a tak jsme byli zvědaví, jestli zastaví. Měl totiž pár minut zpoždění.

No zastavil ,nejela totiž žádná rozpustilá mladá průvodčí, ale pan průvodčí, který měl zřejmě rozum a nenechal by toho nebohého pána s tolika taškami vyskakovat za jízdy z vlaku.

Vlak se s námi rozloučil zahoukáním a odjel směr Volary .A my sedli do auta a odjeli tím samým směrem abychom pokračovali do cíle naší cesty .

Příště vám napíšu kam jsme vyrazili v pátek.