Tak jsem si vzpomněla, že jsem vám slíbila ještě nějaké zážitky z naší dovolené na Šumavě. Tentokrát jsme vyrazili opět za hranice. Z Nové Pece by se ten výlet dal zvládnout jako celodenní na kole (zdatnější cykloturisté), ale jak člověk stárne tak se snaží si námahu všemožně ulehčit
. A tak jsme naložili kola na auto a za hranici dojeli autem. Po příjezdu do našeho naplánovaného výchozího bodu jsme nejprve zaparkovali před obřím hotelem, ale pak jsem si všimla, že o kousek dál přes silnici je obří neplacené parkoviště. Tak jsme po sundání kol raději přeparkovali tam, aby nás někdo náhodou z hotelového parkoviště nevykázal. A podle šipek jsme vyrazili k námi zvolenému cíli.Byl vzdálený něco přes čtyři kilometry .
Už za první zatáčkou mě nadšení přešlo. Před námi byl nekonečně vypadající stoupák po pěkné široké lesní silnici. Vzhledem k tomu, že mě zrovna ten den zlobil žaludek, myslela jsem, že to vzdám hned na začátku. Přiznám se,že kopec jsme vyšli pěšky .Stoupání bylo asi kilometr dlouhé,ale mně to připadalo nekonečné. Pak se najednou po naší levici objevila obří dřevěná rozhledna,ale to ještě nebyl cíl naší vyjížďky .Naštěstí odsud už nás čekalo jen mírné stoupání po obvodu kopce. Dojeli jsme na pěkně upravené parkoviště nad kterým stál dřevěný srub s občerstvením a pokladnou. A za ním už vykukovala naše vytoužená rozhledna. Zakoupili jsme si zvýhodněnou vstupenku i na rozhlednu, kterou jsme míjeli už níže a začali stoupat vzhůru k vytoužené vyhlídce. Teď vám ukážu pár fotek,ale budu muset hodně vybírat, protože se docela zatáhlo a chvílemi spadlo i pár kapek a fotky nejsou vůbec kvalitní, řekla bych, že hrozné.
Z vrcholu rozhledny je vidět skoro celé Lipno
Řeknu vám, kam se hrabou obě stezky v korunách stromů.To byly procházky růžovým sadem.Tady jsem měla opravdu nepříjemný pocit.Zvlášť nahoře, když ještě začal foukat vítr a bylo to cítit i na konstrukci rozhledny .
Posvačili jsme,udělali poslední foto a vydali se na níže položenou Alpskou vyhlídku
Byla ze dřeva a pocit jsem na ní měla příjemnější než na té železobetonové obludě
Alpy jsme kvůli mlžnému oparu v dáli moc neviděli, ale pohled na rakouskou krajinu byl moc pěkný
Odtud jsme vyjížděli na ten hrozný kopec
Odměnou za tu námahu nám byl pěkný sjezd dolů. A to už jsme na parkovišti v Schönebenu, tak ještě jeden pohled na hotel a vyrážíme zpět.
Ještě než jsme přejeli hranici do Čech, zastavili jsme se na jednom pěkném tichém místě a kde to bylo vám ukážu zase někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář.