Zážitky ze špitálu

Tak jsem se opět dnes vrátila domů.Tentokrát jsem v nemocnici strávila jen čtyři dny.Včera jsem si řekla, že zkusím zase něco napsat.Nevím jestli vás to bude zajímat, ale stihla jsem sepsat jen tohle:

Tak jsem tady už čtvrtý den.Čas plyne opět docela pomalu.Vezmu to od začátku mého pobytu tady.

V pondělí mě syn dovezl do nemocnice, doprovodil mě na recepci a následně před úrazovou ambulanci. Chvíli se mnou ještě poseděl na chodbě, ale pak jsem ho poslala domů aby zbytečně neplatil za nemocniční parkoviště .Před plánovaně přijímanými pacienty totiž mají přednost ti akutní a tohle vypadalo na dlouho. Nakonec jsem tam seděla přes hodinu. Po přijímacím pohovoru se sympatickým panem doktorem, kterého jsem znala už z předešlého pobytu, jsem vyjela výtahem do třetího patra. Pozdravila jsem se se sestřičkami a byla jsem odvedena na pokoj.Tak trochu jsem toužila po tom svém bývalém, který byl v krátké chodbě a byl tam poměrně klid, až na zvuky výtahů, které byly právě na tomto konci.Dostala jsem se však na jiný pokoj na hlavní chodbě, ale nakonec se ukázalo, že všechny pokoje jsou si podobné jako vejce vejci.Rozdíl byl jen ve výhledu. Před tím jsem celé dny koukala na oprýskanou zelenou budovu a teď vidím z postele jen vršky stromů okolo parkoviště. Když se došourám k oknu, mohu koukat na zaparkovaná auta nebo prázdný heliport. Kolem každou chvíli proletí nějaký vrtulník, ale žádný ještě naštěstí nebyl záchranářský. Minule jsem měla heliport za rohem a zrovna přistály dva nebo tři.Poznaly jsme to podle ohlušujícího rachotu při přistání a následně po několika minutách při startu.To jsem ale odbočila od pokoje. Tady jsem si polepšila o to, že mám WC a sprchu přímo na pokoji. Koupelna je ale průchozí do vedlejšího pokoje.

Zapomněla jsem, že první den nedostanu oběd a vzala jsem si sebou jen mandarinku.Těšila jsem se tedy aspoň na večeři.Zbytečně. Krupicovou kaší mě fakt nepotěšili. V úterý jsem měla operační den, takže od půlnoci žádné jídlo ani pití.Ráno už se mi kroutil žaludek hlady , ale říkala jsem si, že to nějak vydržím.Čím víc se blížil čas oběda, tím to bylo horší. A pak přišel ten okamžik kdy sestřička přinesla oběd pro paní z vedlejší postele. Nevím co měla, ale vonělo to úžasně. Ach jo.

Na sál mě odvezli až v jednu hodinu. Když jsem se probrala z narkózy bylo skoro půl čtvrté. Noha bolela a bylo mi zle, i když mi paní anestezioložka slíbila, že to udělá tak aby mi nic nebylo. Později nabídnutou večeři jsem chtěla sníst, ale nešlo to. Ještě že jsem měla připravenou tu bílou misku, o které si nemůžu zapamatovat jak se jmenuje. Večer mi sestřička na požádání píchla do žíly nějaký ,,koktejl", po kterém se mi výrazně ulevilo.

Středa už probíhala celkem normálně, ale co se týká nemocniční stravy, připadám si, jako bych znovu absolvovala srpnový pobyt .Škoda, že jsem si tenkrát nepsala jídelníček.Troufám si říct, že jídla jdou po sobě úplně stejně. Asi mají nějaký rozvrh, podle kterého vaří stále dokola. Důkazem je dnešní rýžový nákyp k obědu a hrachová polévka s česnekem. Zase mám hlad a to je teprve jedna hodina odpoledne.

Dnes se od rána na oddělení pohybují sestry ,,žákyňky". Jsou to holky snaživý, ale ta jejich ,,velitelka", ta jim tedy dává. Až mi bylo trapně, když se mě zeptala od kdy tu jsem a jestli už mi někdo vyměnil povlak na polštáři. Řekla jsem, že jsem si nevšimla, ale ona měla hned jasno. Prý když mám takovouhle ránu (v úterý mi zase odstranili část obvazů a to od kolene dolů) tak musím mít lůžko celkově v pořádku.Tak mi aspoň osobně donesla podložku pod nohu abych neměla hned špinavé prostěradlo. Za to ji musím pochválit, protože jak si ty rány mažu mastičkou, tak to bylo raz dva.A to mě mrzelo, protože když vidíte, jak se s tím ráno ty holky povlíkají a na oddělení je přes třicet lůžek...

Na ukrácení času jsem si sebou vzala křížovky z minule. Bavily mě ale jen první den, kdy jsem jich vyluštila asi osm. Včera a dnes jsem vytáhla pletení a to mě tady baví nejvíc. Takže už mám docela slušný kousek šály .Ovladač k televizi převážně vlastní paní na vedlejší posteli. Je chudák dost nemocná, navíc po mrtvici, takže domluva s ní je dost obtížná, ale jinak je s ní docela sranda. Navolí nějaký program, když začne reklama, přepne na jiný, tam to nechá do reklamy a přepne zase jinam. Takže vidím ode všeho jenom kousek. Ale Cesty domů jsem si prosadila celé. Dnes šla na operační sál a ovladač je tedy zatím v mojí moci, protože paní spí.

Tak a tady jsem skončila a k dalšímu psaní už jsem se nedostala, protože dnes ráno když mně pan doktor přijel s vozíkem převázat nohu přímo na postel, mi po sundání obvazů oznámil, že to vypadá dobře a že mě pustí domů. Tak jsem s radostí naházela všechny věci z nočního stolku bez ladu a skladu do jedné tašky ,sbalila ostatní věci po pokoji, zaplatila nemocniční poplatek, ustrojila se a tradá domů.Musím říct, že oproti minulému návratu se mi chodí výrazně lépe.Možná to bude i tím, že jsem si od sousedky půjčila berle a doma odlehčuju nohu s jejich pomocí.A ještě vám ukážu kde jsem ležela. Červeně označené okno je ten pokoj , ze kterého mě pustili dneska a fialově je označené okno, za kterým jsem strávila v srpnu dvacettři dnů.