Trocha předvolební agitace :-)

Bez komentáře:

Co nemůžu, co můžu a co musím

Na podobný název článku jsem myslela už v době, kdy mi bylo ještě hodně ouvej a kdy jsem v podstatě jen ležela. Dnes už můžu docela ,,dobře" chodit a tak se i mé možnosti trochu posunuly dopředu.

Ale vezmu to popořadě jak jem napsala v nadpisu.

Díky neschopence a tomu, že nemám vycházky se nemůžu vzdálit nikam dál než na dvůr a zahrádku,ale to bych nejspíš taky neměla.Ale protože mi pan doktor už nepíše do zpráv klidový režim, tak to sem tam risknu . Ale nemůžu chodit na houby , což mám strašně ráda.Nemůžu jet na žádný výlet a tak mi už uteklo pár akcí, které jsem si plánovala navštívit.Nemůžu do divadla a to mně vadí moc.Chtěla jsem totiž vidět ještě jednou Bídníky. Nemůžu jet ani na nákup a tak musí rodina. Když jedou chlapi sami, tak ušetříme, protože většinou koupí jen to co jim napíšu. Nemůžu se jet podívat ani do práce a tak si nejspíš myslí, že o ně nemám zájem. Nemůžu jet ani jít k nikomu na návštěvu a tak jsem co se týká komunikace odkázaná jen na rodinu a občas přes plot na sousedku. V neposlední řadě mi vrtá hlavou jestli si můžu dojet k obvoďákovi nechat napsat léky a jestli můžu jít volit.

Tak a dostávám se k tomu co můžu. Tak za prvé můžu být od rána do večera na počítači. Samozřejmě, že nejsem, dělám i jiné věci. Už můžu kupříkladu vařit. K velké radosti rodiny . A tak jsem v sobotu udělala vdolky a gulášovku, včera vepřovou s knedlíkem a se zelím a dneska bramboračku s houbama a houbový guláš. Na houby dojel včera přítel.

Dále mohu dát prádlo do pračky a pak ho pověsit a sebrat. V sobotu bylo krásně teplo a tak jsem v tričku s krátkým rukávem strávila venku skoro celé odpoledne. Moc jsem toho neudělala. Sundala jsem z oken většinu truhlíků s tím, že je někdo bude muset vysypat a zlikvidovat. Jak jsem je postavila pod okna, tak tam jsou. Musíme počkat až vyvezou ve čtvrtek popelnici s bioodpadem. No a protože na neděli předpověděli počasí jaké včera bylo, tak jsem si ještě skoro za tmy šla nařezat do vázy pro potěšení tuhle kytici.

Musím říct, že tyhle domácí práce mě ještě docela vyčerpávají a tak většinou odpoledne trávím vleže. Tedy v polosedě. A přitom můžu být zase na počítači a nebo něco tvořit.

Tuhle šálu jsem začala doma než jsem šla podruhé do nemocnice. Dodělávala jsem ji už zase doma. V sobotu jsem ji po vzoru tady od někoho z blogu sešila a včera když přijela dcera, tak se zeptala jestli mám ještě stejnou vlnu, že by chtěla taky takovou. Tak jsem bez šály a budu si dělat novou.

A další věc, kterou jsem dělala speciálně pro dceru, je tenhle potah na krabičku s kapesníčky .Nejdřív jsem se ale zeptala, jestli to vůbec bude chtít, protože znám její vztah k takovýmto věcem. A kupodivu se jí to líbilo. A včera když to viděla hotové, tak to ohodnotila po svém ; ,, to je hustýýýýýýý ".

Mimochodem už tvořím další krabičku. U toho si dobře odpočinu. Ještě můžu číst, koukat se na televizi, ale to jen vyjímečně. Já jsem radši tady s vámi na blogu anebo hraju kris kros. Při něm jsem poznala jednu úžasnou bytost, o které se musím zmínit. Začaly jsme si při hře povídat a tak jsem se mimo jiné ,,pochlubila" co jsem si udělala a ona mi nabídla, že na mě bude myslet a posílat mi energii, že se o to trochu zajímá. Musím říct, že za těch deset dní co si píšeme vzkazy se cítím den ode dne líp. A to i psychicky .Vůbec mě nenapadají žádné negativní myšlenky. Asi na tom něco bude.

Tak a teď k tomu co musím. Musím si promašťovat jizvy na noze a musím dělat tlakové masáže. A to mě teda vůbec nebaví. Ale musím. Takže se s vámi pro dnešek rozloučím a jdu na to. Mějte se krásně a užívejte si podzimní dny podle svého.

Taky o ničem

Tak a je to tady , pomalu nemám o čem psát.Pro název tohoto článku jsem našla inspiraci u Jarušky .

Včera u nás bylo krásné počasí a tak mě sluníčko už od rána lákalo z postele ven. Naplánovala jsem si, že půjdu až po poledni. V poledne jsem slezla z postele, naobědvala se, ustrojila a vyrazila na dvůr. Jenže jen tak sedět sama na lavičce by mě asi nebavilo, tak jsem vzala sebou foťák. Podařilo se mi na zarostlé zahrádce najít i pár motivů na focení, ale sluníčko svítilo tak ostře, že fotky nebyly vůbec pěkné.No tak nic, řekla jsem si, že budu muset vyrazit později. Další problém nastal, když jsem chtěla vyfotit zblízka rosu na trávě a chtěla jsem si nějak dřepnout a nebo se dostat na koleno. To nešlo, nohu totiž ohnu jen do pravého úhlu a dál to zatím nejde. Došlo tedy na tu lavičku. Donesla jsem si pár laků na nehty , že si je konečně nalakuju. Tím, že nemusím nic dělat, mi krásně narostly a já si to užívám. V práci jsem je měla hned obroušené od materiálu úplně nakrátko. Vystřídala jsem tři barvy a zjistila, že na to špatně vidím a klepou se mi ruce a tak jsem nakonec zvolila bezbarvý lak se třpytkami. Na tom nejsou chyby na první pohled patrné.

Kolem čtvrté hodiny jsem vyrazila s foťákem znovu.Sluníčko už nebylo tak ostré. Sedla jsem si na kryt šachty kde máme vodoměr a koukala kolem sebe. A co z toho vzniklo? No nic moc. Proto taky ten název .

Měsíček po poledni

Ten samý odpoledne

Dva z mnoha pokusů vyfotit včelu. A to jimi byly tyhle fialové a růžové hvězdnice byly přímo obaleny

Jedna z mých před dvěma lety osázených misek

Trochu podzimních barev

Chryzantémky na skalce

No a to je tak všechno co jsem vám mohla ukázat.Jinak je to opravdu o ničem.

A já jdu teď udělat hygienu, promastit nohu, protože v jednu hodinu mám rande s panem doktorem. Už jsme se týden neviděli, tak jsem zvědavá co mi řekne. Jo a chci zkusit řídit auto, protože syn má ve dvě přednášku a neměl by mě kdo odvézt domů. Tak když ušlapu pedály tak se odvezu sama, jinak tam budu muset dvě hodiny čekat v autě.

Tak se mějte všichni hezky a užívejte si nejen dnešní den.

Kapličky a křížky na Šumavě

Dnes vám ukážu pár míst, u kterých jsme se zastavili při našem putování po Šumavě. Doufám, že si ještě u všech vybavím, kde jsem je fotila.

Tenhle křížek najdete při cestě podél Schwarzenberského kanálu. Pokud byste prolezli okolní houštiny, nalezli byste zbytky zaniklé osady .Bohužel si přesně nevzpomenu na název, musela bych zapátrat v mapě.

A tenhle najdete jen o pár stovek metrů dál.

Tohle je jen detail z křížku , který stojí u cesty mezi Vltavou a stožeckou inline stezkou, o které jsem vám také psala

Další místečko ze stožecké stezky

Kaplička na začátku křížové cesty ve Volarech

Došli jsme až k další kapličce, která stála na začátku zahrádkářské osady a odtud jsme se vrátili

Tuhle jsme potkali, když jsme sjížděli na kolách od kanálu do Nové Pece

Tohle je směr z N.Pece na Želnavu

A o kousek dál stojí tahle malebná kaplička

Kapličky z okolí Hoštic jsem vám už možná ukazovala,ale jimi se dnes rozloučíme, protože jsou hezky barevné.

Kostelík v Schönebenu

Nedaleko hotelu v Schönebenu stojí malý kostelík. Už když jsme jeli tam jsem věděla, že při zpáteční cestě tady zastavíme.

Pohled od parkoviště

Pár detailů

Račte vstoupit

Kostel měl docela moderní interiér a zajímavě vyřešený vchod. Po obou stranách prosklené stěny byly dveře. Jen jsme nahlédli dovnitř, ale neměli jsme odvahu vstoupit.Nikde nikdo, ale určitě by se někdo objevil a s našimi jazykovými znalostmi by jsme si akorát uřízli ostudu

Okolí bylo pěkně upravené, ale moc dlouho jsme se nezdrželi

Tak a tím pomalu končí náš šumavský miniseriál. Ještě možná posbírám pár fotek do jednoho článku s tématikou podobnou té dnešní. A pak už nebudu mít o čem psát, protože z postele se špatně fotí. Leda, že bych vám ukázala moje nohy ,ale to by nebyl hezký pohled. Včera jsem byla nazvaná úchylem, když jsem si je fotila .Ale já to dělala kvůli pojišťovně, co kdyby to pak chtěli vidět, že jo .