Uplynulý rok

- V únoru jsem skončila po 12,5 letech ve stávající firmě, která se stěhovala do sousedního kraje.

- V březnu jsem hned nastoupila do firmy, kterou mám asi 150 m od baráku. Než někam dojíždět, zvolila jsem tuhle možnost i když vzdálenost je asi jediná výhoda. Vlastně je ještě jedna a to, že jsem znala tu práci. Tahle firma totiž sídlila 6 km od nás a jezdila jsem do ní přes sedm let.

- Na jaře jsem se dozvěděla, že budu dvakrát babičkou. Pořád nic a najednou hned dvojitá nadílka

- V září jsme jeli k moři. Tedy letěli. Do Turecka na dvanáct dní. Maximálně jsme si to užili. Já po roce skoro na stejném místě a můj byl podruhé u moře asi po 40 letech .

- Taky jsem se po xx letech dočkala žádosti o ruku. I s prstýnkem .Následně donesl papíry z radnice k vyplnění i s termínem.

Skončily v šuplíku a zatím neproběhlo žádné plánování i když do termínu zbývá pár týdnů. Nemáme šaty, boty,

prstýnky...Tak nevím jestli vůbec něco proběhne .

- 1.11. se nám narodila první vnučka Anežka.

- 26.11. jsem nechala uspat naši fenku. Bylo jí víc jak 17,5 roku. Už se jen trápila a já s ní.

- 17.12. se nám po dlouhém čekání narodila druhá vnučka Verunka.

- Během roku jsme byli dvakrát v divadle a stihli jsme i několik koncertů našich oblíbených kapel.

- Na konec roku jsem si naplánovala ježdění s kočárky. Bohužel na mě skočily, asi někde v Praze nebo cestou vlakem, bacily. A tak jsem v sobotu zůstala ležet. No a v neděli jsem to ještě vylepšila. Na oné místnůstce se mi z ničeho nic zatmělo

před očima a probrala jsem se po neurčité době v leže na zemi. S boulí na čele a s příznaky vypovídajícími o otřesu

mozku. Po několika hodinách jsem se rozhodla, že se radši nechám prohlédnout doktorem a vyrazili jsme do nemocnice.

CT hlavy a rentgen krční páteře naštěstí nepotvrdily žádné větší poškození. Za to dnes ráno, když jsem se viděla v

zrcadle, jsem málem omdlela znovu. Nad očima se mi objevily pěkné červené monokly. Vypadám tak trochu jako zombie.

Tak to je vše na co jsem si s tím pochroumaným mozkem vzpomněla.

Přeji Vám všem do nového roku ať Vás nepotkají žádné karamboly, ať každá stránka knihy, kterou začneme zítra psát, má jen samá pozitivní slova. Zkrátka hodně zdraví, štěstí, klidu a pohody.

Po Vánocích

A už je zase po. Tolik příprav a nervů nás to stálo a těch pár dní uteklo jako voda v potoce. Pro někoho volno ještě pokračuje a někdo už holt musel naklusat zpět do práce. Jsem ten první případ a tak si to ještě doma užívám. Žádný spěch. Včera jsme byli na výletě v Praze a tak se nevařilo, tudíž jsem kačenu šoupla do trouby až dnes. K tomu bramborový knedlík a červené zelí na karamelu. Budeme to mít na dva dny, jsme na ni jen dva.

Vánoce jsme měli letos zase trochu jiné. Už před nima jsme totiž dostali dva nejkrásnější dárečky. V listopadu Anežku a týden před Štědrým dnem Verunku. A tak jsme na Štědrý den dopoledne dovezli dárky oběma rodinkám, u každé chvíli poseděli a vydali se domů připravit si štědrovečerní večeři pro nás dva.

Na Boží Hod počasí nic moc a tak jsme se váleli doma a odpoledne vyrazili na procházku kolem vesnice aby jsme vydali aspoň trochu kalorií.

Na Štěpána jsme sedli do vlaku a jeli se podívat na vánoční mumraj v Praze. O tom napíšu v příštím článku.

To jsou naše dárečky

Tak takové byly naše Vánoce.

Nejtěžší je rozhodnutí

Bylo jí u nás dobře...mi napsal večer syn, když už bylo po všem. Byla u nás od dubna 2010. To už jí bylo osm roků. Měli jsme už stejně starou Izinku. V té době jsem objevila Aukro a projížděla co se dá prodat a koupit. A tam jsem ji našla. Paní ji nabízela za 600 Kč. Za cenu očkování a ostříhání. Prý si ji vzala od známého zanedbanou a když ji dala do pořádku, tak si za dva týdny uvědomila, že ji nemůžou mít, protože...

Vzala jsem naši Izi na obhlídku sebou, ale ukázalo se, že si do oka nepadly. Proto jsem z obchodu chtěla vycouvat, ale paní mě přemlouvala ať si ji vezmeme, že si holky na sebe určitě zvyknou. No ukecala mě. Hned po příjezdu domů dala Izinka jasně najevo kdo je tady pánem. Časem se ale tak nějak sžily. Jedna si druhé nevšímala, a když náhodou došlo ke konfliktu, tak jsme to vždycky nějak vyřešili.

Asi po dvou měsících co byla Áďa u nás, se ozvala paní, že původní majitel by ji chtěl zpátky. Neuspěl. Už jsme si na ni zvykli a tak jsem řekla že ne. Že to není věc a nebudu ji znovu stresovat dalším přesunem. A tak zůstala u nás až do úterý.

Byla celkem zdravá, ale stáří ji dohnalo. Byla už ve stavu, že další měsíce života už by pro ni byly jen utrpení. Už teď to bylo celkem hrozný. Ale bojovala statečně a já pořád neměla odvahu za ni rozhodnout jestli další přežívání má smysl. Až v úterý, když jsem se vzbudila po noční a slyšela její naříkání když se nemohla zvednout ze země, jem si řekla, že tohle už nemá smysl.

Asi hodinu jsem držela v ruce telefon, než jsem se odhodlala zavolat paní doktorce na veterinu. Tak špatně, jak po tom co jsem to domluvila, mi už hodně dlouho nebylo. Když jsem ji pak na veterině držela a cítila jak rychle se toho trápení zbavila, došlo mi, že jsem se měla odhodlat už mnohem dřív.

Ale když to rozhodnutí je tak těžké.

Podzimní park v Polsku

V pátek jsme se rozhodli, že se zajedeme podívat na trhy do města Kudowa Zdrój v Polsku. Kousek od hranic. Celé dopoledne bylo pošmourné. A ani po poledni to nebylo jiné. Sluníčko nakonec přeci jen vylezlo,ale to už jsme měli namířeno domů.

Prošli jsme tržnici, něco nakoupili něco jen okoukli pro příště. A pak jsme se přemístili do města a šli se projít po lázeňském parku. Měli jsme v plánu najít tři kešky, ale povedla se jen jedna. Tak se pojďte taky projít.

Byla to pěkná procházka, i když si umím představit, že tam je hezky i v zimě, i na jaře a i v létě. Při další návštěvě, kterou mám v plánu, se tam určitě ještě vrátíme

Vážím si svých dětí

Jsem teď chvilku sama doma a hlavou se mi honí různé myšlenky. Myslím na svoji kamarádku z dětství, která se mi po dlouhých letech ozvala a začala mi telefonovat. Jsem ráda, že zavolá, ale zároveň je mi moc smutno z obsahu jejích telefonátů. Jsou to jen samé nářky na své dvě mladší děti a pláč. Neumíte si představit tu bezmoc, kdy mi pláče do telefonu a stěžuje si jak se k ní chovají a jaké s nimi má starosti. Co všechno jim obětovala než se narodily, co s nimi vytrpěla když rostly a nakonec s nimi zůstala po smrti manžela sama, když byly v nejhorším věku. Starala se jak nejlíp uměla aby měly všechno co ,,potřebovaly", ale asi nezvolila tu správnou cestu. Sama dnes přiznává, že jim neměla dopřávat vše o co si řekly. Peníze je zkazily natolik, že dnes se jí dostává jen výčitek a výhrůžek. Jsou sice věkem dospělé, ale ještě ,,studují" a jejich chování dospělosti neodpovídá.

Když tohle člověk slyší je vděčný za to, že se mu povedlo své děti slušně vychovat. Když mi dcera v týdnu psala, jestli se můžou v sobotu stavit, byla jsem ráda. Došlo mi, že to bude mít spojitost s dnešním svátkem maminek. Sice jsem dopoledne strávila na kaktusářské akci ve Dvoře Královém, ale s pohoštěním pro ně jsem si poradila cestou domů zastávkou v cukrárně.

Seděli jsme v obýváku a najednou se neplánovaně ve dveřích objevil syn, který jel z nějaké akce a vezl ještě kamaráda domů. Takže jen krátké zastavení s objetím a přáním, ale o to víc potěšilo, že bylo nečekané.

Vážím si toho, že moje děti na mě nezapomínají. Možná si uvědomují, že roky přibývají a nikdo tu nebudeme věčně. Přeji všem maminkám k dnešnímu svátku ty nejhodnější a nejpozornější děti jaké si jen umí představit

Průhonice

O velikonoční neděli jsme se vydali na výlet do Průhonického parku. Bylo nádherné počasí, které jsme trochu podcenili. Chtělo to trochu opalovacího krému . Ani jeden jsme tady zatím nebyli a tak jsme pořádně nevěděli co nás čeká. Na radu kolegy z práce jsme vyhledali nejdříve alpinum, kde krásně vše kvetlo. Zapomněli jsme si vzít na pokladně mapku a tak jsme až doma zjistili, že jsme si námi zvolený okruh notně zkrátili . No i tak jsme viděli spoustu krásných kytiček a zákoutí. Je jasné, že jakmile se najde volný víkendový den (což teď bude dost těžké, protože začíná kaktusářská sezóna a s ní spousta akcí), vyrazíme do Průhonic znovu. Asi nestihneme kvetoucí rododendrony, ale z toho co jsme viděli usuzuji, že letos kvůli suchu stejně moc nepokvetou. Ty, které jsme potkali, byly hrozně proschlé a téměř bez poupat.

Doufám, že se vám procházka líbila. My jsme se cestou zpět ještě stavili v Říčanech na zmrzlinu a ve skanzenu v Kouřimi kde probíhal velikonoční jarmark. Příště se zase podíváme k rybníkům. Blíží se 1.máj tak si ho hezky užijte. Já ho nejspíš prospím, protože mi dnes začínají noční, ale za to budu mít zase čtyřdenní víkend, o kterém mě čeká dvoudenní výlet do jednoho krásného moravského města.

Poslední únorová neděle

Stále se nějak nemohu donutit psát na blog. Vždy když někam jedu, tak si říkám, to bude článek na blog. Ale potom nějak eufórie vyprchá a nic. I dnes se vracím skoro o měsíc zpátky abych Vám ukázala kam jsme se vypravili.

Byla poslední únorová neděle a počasí lákalo k výletu. Kam jet? Nakonec jsme se rozhodli, že nepojedeme nikam daleko. Můj muž dostal od kolegy v práci už dávno tip k návštěvě jednoho z mnoha rybníků v okolí Lázní Bohdaneč.

Dojeli jsme na hráz rybníka, já vytáhla hůlky a vyrazili jsme na procházku. Bohdanečský rybník je rozlehlý a členitý. Je v něm mnoho ostrůvků a je zde národní přírodní rezervace. My jsme vyrazili na poloostrov na jehož konci se nachází ornitologická pozorovatelna. Rybník samotný je obrostlý rákosím, takže ze břehu toho moc vidět není, ale z rozhledny je to opravdu pěkná podívaná. Na rozhledně jsme potkali staršího pána s opravdu profesionálním fotoaparátem, ten měl určitě mnohem lepší fotky než já .

Je vidět, že už jsem tady dlouho nic nevkládala. Obrázky se mi uložily v úplně jiném pořadí než jsem chtěla, tak si to budete muset nějak přebrat. Obrázkem jehněd jsem se s Vámi chtěla rozloučit, tak teď bude nejspíš na prvním místě .Takže se s Vámi pro dnešek loučím a snad zas brzy vymyslím nějaký článek.