I v červenci se něco najde

Tak a mám tu poslední článek před dovolenou.A o čem bude? No mohl by být i o tom jak jsem včera malovala dětem pokoj a mám šíleně oteklé nohy z celodenního stání a lezení po štaflích,ale to opravdu rozebírat nebudu.

Celý týden jsem nakukovala na stoly s kaktusy a v pátek jsem se konečně dokopala vzít do ruky foťák.Už to není taková úroda květů jako zjara,ale přeci jen je pořád na co koukat.

Poznáváte ho? To je ten dvanáctihlavec, kterého jsem Vám už ukazovala.Nakonec vystrčil ještě jeden květ, takže třináctihlavec.

Jedna háčkatá potvůrka má podobný květ

A ještě pár dalších

Tak to je dnes všechno.Já v úterý odjíždím směr Šumava a doufám, že až se zhruba za týden vrátím, tak se tu zase ve zdraví sejdeme. Mějte se hezky a užívejte léto.

Holašovice

Ještě jsem Vám nestihla ukázat, kde jsme se stavovali cestou ze Šumavy . Vím, že už je to okoukané téma, protože už ho tu dvakrát měla Hanička a určitě ještě někdo z Vás. Na koho jsem si nevzpomněla-hlaste se.

Původně jsem měla v plánu dvě zastávky , ale protože jsme vyjeli až kolem jedenácté hodiny a vezli zmrazeného obřího kapra a k tomu nám ještě přibalili kus srnčího masa, museli jsme docela spěchat abychom to dovezli v pořádku.

Vyjížděli jsme už v notném pařáku a čím víc jsme se blížili k Holašovicím přibývalo na nebi mraků. Právě po příjezdu do vesnice se spustil déšť. Byl docela vydatný, ale netrval dlouho. Nejdříve jsme zaparkovali přímo na návsi,ale po vystoupení z auta a pár krocích jsme zjistili, že za rohem je dost velké parkoviště. Přítel šel přeparkovat a já už jsem si mezi posledními kapkami fotila první malované domečky . Nejdříve jen tak celé domy jeden za druhým, malované štíty , a pak jsem si vzpomněla na Maruščiny kliky a komíny a pár jsem jich taky vyfotila. Když už jsme celou náves obešli, napadlo mne, že jsem mohla zkusit taky detaily oken, no ale znovu obcházet náves už se nám nechtělo. I proto, že nad hlavami nám stále visely černé mraky .Tak se podívejte jak to tam právě před týdnem vypadalo.

Zbylé obrázky a obrázky z našich dvou předešlých výletů jsem vložila do galerie. Tak se podívejte i tam.

Přeju Vám hezký víkend.

Výlet do Německa

Od našich přátel jsme se v pátek dopoledne vydali na výlet za hranice. Dojeli jsme na hraniční přechod Strážný a kousek za ním odbočili do prava směrem na Národní park Bavorský les. Náš jediný cíl bylo městečko Neuschönau, poblíž kterého se nachází nejdelší stezka v korunách stromů na světě. Měří 1300m a je zakončena vyhlídkovou plošinou ve výšce 44m.Už procházka po lávce je úžasný zážitek.Procházíte se mezi korunami stromů ve výšce 8 až 25 metrů nad zemí a i v horku, jaké bylo vpátek, je zde příjemný chládek. Po vystoupání na věž máte za jasného počasí nádherný výhled jak na českou stranu tak na německou.Pojďte se tedy se mnou projít touto unikátní stavbou.

Tak jsme nahoře,pokoukat a zase pěkně dolů

Tak a jsme dole.Líbila se vám procházka? Pokud ano ,podrobnější informace najdete na těchto stránkách

http://www.baumwipfelpfad.by/bwp_cz/index.php

a můžete se vydat na výlet.A pokud by to pro vás bylo daleko můžu vás potěšit,protože podobná stezka bude 10.7. otevřena také u nás a to na Lipně na Kramolíně. O té se dočtete na www.stezkakorunamistromu.cz.

Ještě jsem chtěla dodat, že není vůbec žádný problém s parkováním.Na parkovištích je spousta aut s českými SPZkami.

Za parkoviště jsme dali 2 eura a cestou zpátky si odlovili alespoň jednu německou kešku.

Malý nácvik na dovolenou

Na tento prodloužený víkend jsem měla dlouho dopředu naplánovaný několikadenní výlet. Noclehy jsme si zajistili u přítelova kamaráda, který s nimi byl loni v Mexiku a spolu spali celý tamější pobyt ve stanu.

A tak jsme ve čtvrtek ráno vyrazili směr Šumava. Cestou jsem si naplánovala posbírat několik kešek. Z asi deseti, které jsem měla narychlo připravené na všechny tři dny , jsme našli pět.

První naše trasa vedla do Hoštic. Už jsem tady byla dvakrát, ale nikdy jsme je neprošli pořádně.To sice ani teď ne,ale zase jsme se podívali trošku i někam jinam a viděli zase něco jného.

Tento ranč jsme jen minuli a tak jsem ho aspoň vyfotila při příjezdu do vesnice.

Jen co jsme našli volné místečko na zaparkování na návsi, přišla nás slečna obrat o 30 Kč a za to nás informovala, že pan Troška šel právě do hospody na oběd a pokud máme zájem,můžeme za ním zajít.Umíte si to představit,být na jeho místě? Chcete se najíst a za vámi se do hospody hrnou davy turistů.Ale on je na to asi zvyklý.

My jsme však po vystoupení z auta zamířili na hřbitov , kde byl krásný klid.Tohle je hrob Michala Tučného.

Ze hřbitova jsou krásné výhledy do krajiny ,ale byl opar a tak do dálky moc vidět nebylo.Tenhle nově opravený dům určitě poznáváte.

Ze hřbitova jsme prošli kolem Troškovy žluté chaloupky a kolem ,,Škopkových" a zamířili do úzké uličky stoupající do kopce.Tam jsme objevili další chalupu, která hrála ve filmu.

Všimla jsem si i cedulí rozmístěných po vesnici.

Sem turisti asi moc nechodí,ale my jsme zašli.

Vrátili jsme se na náves a šli jsme se podívat k hospůdce.

A co myslíte,byl tam pan Troška?No jasně, seděl ve dvoře a povídal si s lidma.

Poslední místo v Hošticích, které jsme navštívili, byla samozřejmě zastávka.Pamatujete na hlášku ,,nezastavujeme, máme zpoždění "? Podle jízdního řádu jsme zjistili, že za chvíli má přijet vlak od Strakonic a tak jsme byli zvědaví, jestli zastaví. Měl totiž pár minut zpoždění.

No zastavil ,nejela totiž žádná rozpustilá mladá průvodčí, ale pan průvodčí, který měl zřejmě rozum a nenechal by toho nebohého pána s tolika taškami vyskakovat za jízdy z vlaku.

Vlak se s námi rozloučil zahoukáním a odjel směr Volary .A my sedli do auta a odjeli tím samým směrem abychom pokračovali do cíle naší cesty .

Příště vám napíšu kam jsme vyrazili v pátek.